Ela Poznerová

Eliška Poznerová, později známá pod uměleckým jménem Ela, respektive Ella, se narodila ve Vídni, datum jejího narození je však neobjasněnou záhadou, uvádějí se roky 1906 nebo 1909. Studim herectví absolvovala na dramatickém oddělení pražské konzervatoře v roce 1924, načež nastoupila do divadla Rokoko (1924-1925). Ve studiu herectví pak pokračovala na konzervatoři v Paříži (1925-1926), po návratu začala hostovat v Národním divadle, kde se nakonec stala stálou členkou činohry (1927-1940). Jako mladá a půvabná herečka měla před sebou široké možnosti uplatnění, hrála převážně v konverzačních komediích moderních zahraničních autorů, objevila se ale i v české klasice (Naši furianti, Noc na Karlštejně) její herectví však nikdy nedosáhlo psychologicky hlubšího portrétu. Na počátku okupace musela z rasových důvodů Národní divadlo opustit a žila v soukromí. Po válce hrála v několika pražských divadlech, sporadicky se vracela i k hostování na první scéně. Do Národního divadla se pak vrátila jako inspicientka (1954-1962) a nakonec byla opět členkou činohry (1962-1970). Dlouholetá přestávka se však podepsala na jejím hereckém projevu a možnosti jejího uměleckého uplatnění byly již značně omezené. V polovině dvacátých let jako čerstvá herečka Národního divadla dostala Poznerová pochopitelně příležitost zahrát si i ve filmu. Poprvé se objevila jako sestra hlavní hrdinky v němém dramatu WERTHER (1926), do zvukového filmu pak vstoupila rolemi různého rozměru, vesměs ale v nepříliš hodnotných filmech. Velké herecké příležitosti dostala ve zfilmované operetě DĚVČÁTKO, NEŘÍKEJ NE! (1932), později se pak objevila v kvalitnějších snímcích typu U SNĚDENÉHO KRÁMU (1933), VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936) nebo FILOSOFSKÁ HISTORIE (1937). Před zákazem činnosti za války se mihla jen v minimalistické úloze zákaznice ve filmu PALIČOVA DCERA (1941). Po válce pak na Elu Poznerovou čekalo již jen několik filmových rolí, navíc s velkými časovými odstupy, což je dáno mimo jiné tím, že trvale se na divadelní prkna vrátila až počátkem 60. let. Ještě v padesátých letech odehrála epizodní úlohy v umělecky hodnotných filmech jako MLADÁ LÉTA (1952), MĚSÍC NAD ŘEKOU (1953) nebo ROMEO, JULIE A TMA (1959), výjimečně se objevila také v televizi. S filmovou prací se rozloučila nevelkými úlohami starých babek v komediích LÉTO S KOVBOJEM (1976) a VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU (1984). Ela Poznerová zemřela v Praze 27. února 1991 zcela zapomenutá; o jejím soukromém životě toho není mnoho známo, víme jen, že byla provdaná Horáková.