Nicoletta Machiavelli

„Většinu svých filmů jsem nikdy neviděla a nezajímají mě“, takový je nedávný výrok kdysi slavné italské herečky Nicoletty Machiavelli, která svou kariéru ukončila již před více než třiceti lety. Pochází ze severní Itálie a narodila se ve Stuffione nedaleko Modeny do starobylé rodiny, mezi její předky patří i slavný politik a spisovatel Nicolo Machiavelli (1469-1527). Díky italskému otci a americké matce vyrůstala Nicoletta ve dvojjazyčném prostředí a od dětství ovládala italštinu i angličtinu, ve Florencii pak studovala na Akademii krásných umění. Jejímu vstupu do světa filmu v polovině šedesátých let předcházela náhoda. Když americký režisér John Huston natáčel v Itálii film BIBLE (La bibbia, 1966), hledal vhodnou a neokoukanou tvář pro roli biblické Evy. Finančně se na filmu podílel významný producent Dino de Laurentiis, který měl zvláštní zálibu angažovat do kinematografie ženy se slavnými jmény. De Laurentiis bydlel v Římě ve stejném domě s Nicolettiným bratrem Brandinem a ten mu svou sestru doporučil. Nicolettina krásná tvář a jméno Machiavelli nemohly nechat slavného producenta chladným. Zmíněnou roli Evy nakonec v BIBLI nedostala, protože režisér Huston preferoval blondýnu (hrála ji švédská herečka Ulla Bergryd), Nicoletta nicméně uzavřela sedmiletou smlouvu s de Laurentiisem a začala točit několik filmů ročně. Poprvé se mihla v povídkovém filmu THRILLING (1965), následující film OTÁZKA CTI (Una questione d´onore, 1966) pro ni již znamenal hlavní roli po boku Uga Tognazziho. Následovaly další příležitosti v různých žánrech, mezinárodní hvězdné obsazení doplnila v koprodukčních komediích MATCHLESS (1967) nebo CANDY (1968), úspěšná byla i v německém dobrodružném filmu SCARABEA – WIEVIEL ERDE BRAUCHT DER MENSCH? (1969). Největší herecké příležitosti jí přinesl žánr spaghetti westernů, sama ovšem tyto filmy nijak nevyhledávala. Ženský prvek reprezentovala ve filmu NAVAJO JOE (1966), titulní roli pak hrála v příběhu z 19. století odehrávajícím se v Mexiku GIARRETTIERA COLT (1968), příznivé recenze jí přinesl film LA CATTURA (1969). V této době se blížila ke konci platnost smlouvy s Dino de Laurentiisem a Nicoletta Machiaveli se snažila vymanit se z žánru westernů, špionážních a dobrodružných filmů. Částečně se jí to podařilo a hrála například s Marcellem Mastroiannim (ŠPINAVÝ VÍKEND – Mordi e fuggi, 1973), za zmínku stojí i film DŮLEŽITÉ JE MILOVAT (L´important c´est d´aimer, 1975). Několik zajímavých filmů natočila i ve Francii, dvakrát například hrála po boku Alaina Delona. Manželku titulního hrdiny ztvárnila ve filmu TONY ARZENTA (1972), objevila se i v kriminálce LEDOVÁ ŇADRA (Les seins de glace, 1974), povšimnout si jí můžeme také v posledním Gabinově filmu SVATÝ ROK (L´année sainte, 1976). V té době ovšem její herecká kariéra spěla ke svému konci. Nicoletta Machiavelli se ostatně nikdy nepovažovala za dobrou herečku, problémy jí činila spolupráce s maskéry a kostyméry, vyhýbala se i společnosti a škodily jí také jízlivé poznámky na adresu hereckých kolegů, nechvalně proslula například svým kritickým názorem na Alaina Delona. Po natočení filmu MIMO DOBRO A ZLO (Al di la del bene e del male, 1977) ukončila Nicoletta Machiavelli s hereckou kariérou a začala si užívat vydělané peníze. Cestovala po Evropě, projela i jižní Ameriku nebo Indii, provázela ji matka, k níž teprve tehdy našla cestu. Syn Nirjo se narodil v roce 1973 z krátkodobého vztahu, později se provdala za přítele z dětství, malíře Pietra. V osmdesátých letech se usadili v Kalifornii a přestože se nikdy neztotožnila se svou účastí ve spaghetti westernech, nakonec v Americe jeden čas působila jako průvodkyně v národních parcích. Uplatnila i své jazykové znalosti a byla tlumočnicí a překladatelkou, nyní působí i jako lektorka italštiny na washingtonské univerzitě. Řadu let žila v Seattlu, nyní život v Americe střídá s častými pobyty v rodné Itálii, znovu pracuje v cestovním ruchu a se svým současným životem je spokojená, někdejší hereckou slávu považuje za zcela uzavřenou a nijak podstatnou část svého života, k níž se nechce vracet.