Dominique Blanchar

Francouzská herečka Dominique Blanchar se díky svému půvabu i rodinnému zázemí již jako velmi mladá prosadila ve filmu, později se ale věnovala více divadlu a televizi. Narodila se v Paříži, jejím otcem byl slavný herec meziválečné éry Pierre Blanchar (1892-1963), herečkou byla i matka Marthe Vinot (1894-1974). V divadle debutovala Dominique Blanchar jako dvacetiletá ve hře Apollon de Bellac v Théâtre de l´Athénée, této scéně zůstala věrná několik dalších let a hrála pod režijním vedením slavného Louise Jouveta. Dívčí půvab Dominique Blanchar nezůstal lhostejný filmovým tvůrcům a brzy dostala i velkou roli ve filmu, milenku korunního prince Rudolfa, baronky Mary Vetserovou, hrála v historickém dramatu TAJEMSTVÍ MAYERLINGU (Le secret de Mayerling, 1948). Vzápětí dostala nabídky i ze zahraničí, hrála ve válečném dramatu Anatole Litvaka DECISION BEFORE DAWN (1951), titulní úloha jí připadla ve španělské komedii PÍSEŇ SESTRY MARIE (Sor intrépida, 1952). Poté se před kamerou objevovala převážně v televizi, hlavní roli ztvárnila v adaptaci Balzacova románu EUGENIE GRANDETOVÁ (Eugenie Grandet, 1956). Návrat před filmovou kameru absolvovala koncem padesátých let, kdy se již jen v menších rolích objevila ve filmech PODIVNÉ JEVY (Drole des phénomenes, 1958) nebo TAK ŽÁDOUCÍ TĚLO (Ce corps tant desire, 1958). Větší příležitost jí nabídl italský režisér Michelangelo Antonioni ve svém filmu DOBRODRUŽSTVÍ (L´avventura, 1960). Pak znovu hrála více v divadle a v televizi, kde se objevila v různých seriálech, velkou roli královny Marie Medicejské hrála v televizním filmu VRAŽDA CONCINA CONCINIHO (Assassinat de Concino Concini, 1976). Tuto postavu si pak o pár let později zopakovala v televizním dramatu RICHELIEU (1983). Mezitím se znovu objevila ve filmu a matku hlavního hrdiny ztvárnila v dramatu ZVLÁŠTNÍ PŘÍPAD (Une étrange affaire, 1980). Doménou práce Dominique Blanchar zůstávalo nadále především divadlo, v němž v nedávné době dosáhla velkých úspěchů. Za vedlejší roli v Pirandellově hře Jakou mě chceš získala v roce 1997 prestižní Molierovu cenu, stejnou trofej si pak v roce 2000 odnesla za své vystoupení v komedii Škola žen; obě hry uvádělo divadlo Théâtre Hébertot.