Enzo Staiola

Italský dětský herec Enzo Staiola zazářil v několika filmech přelomu 40. a 50. let a hned jeho první role mu vynesla záznamy v encyklopediích světového filmu. Pochází z Říma a přímo na ulici si jej vyhlédl Vittorio de Sica pro svůj film ZLODĚJI KOL (Ladri di biciclette, 1948). Tento snímek má dnes místo mezi nejvýznamnějšími počiny italského poválečného neorealismu a osmiletý Enzo Staiola v úloze syna hlavního hrdiny (Alessandro Ciccognini) zde podal přesvědčivý a realistický výkon. V následujících dvou filmech vytvořil Enzo Staiola sourozenecký pár s pozdějšími hvězdami italské kinematografie, v dramatu SRDCE BEZ HRANIC (Cuori senza frontiere, 1950) byla jeho sestrou Gina Lollobrigida, další film PODIVNÁ SCHŮZKA (Strano appuntamento, 1950) jej představil po boku Rossany Podesta. Také v úlohách jeho matek se objevovaly slavné tváře, v PODIVNÉ SCHŮZCE to byla předválečná hvězda Leda Gloria, s níž se později setkal ještě v komedii NÁVRAT DONA CAMILLA (Il ritorno di Don Camillo, 1953). V obecném vnímání tehdejší italské kinematografie byl Enzo Staiola považován za jednoho z nejlepších dětských herců se schopností podat věrohodný výkon, což také vysvětluje jeho poměrně početnou filmografii během padesátých let, až později podobných kvalit v dětském věku dosáhl například Geronimo Meynier. Objevil se i v mezinárodních produkcích, hrál například v povídkovém filmu PŘÍBĚHY Z PĚTI MĚST (A Tales of Five Cities, 1951), dalším povídkovým projektem byly JINÉ ČASY (Altri tempi, 1952; zde znovu s Ginou Lollobrigidou). Svou filmografii uzavřel Enzo Staiola postavou pikolíka v americkém filmu natáčeném v Itálii BOSONOHÁ KOMTESA (The Barefoot Contessa, 1954). Enzo Staiola později pracoval jako učitel matematiky a k filmování se vrátil již jen dvakrát minimálními epizodami ve dvou titulech 60. a 70. let.