Riccardo Garrone

Filmografie herce Riccarda Garrone v sobě zahrnuje několik významných titulů italské kinematografie, hrál ale také v desítkách průměrných filmů různých žánrů, kromě toho má za sebou bohatou divadelní kariéru. Narodil se na Nový rok v roce 1926 v Římě, kde také vystudoval herectví na Národní akademii dramatických umění. Vedle úspěšných začátků na divadelních jevištích se Riccardo Garrone začal prosazovat i před filmovou kamerou, poprvé se objevil v Mattoliho filmu ADAM A EVA (Adamo ed Eva, 1949), Mario Mattoli jej pak angažoval ještě do historického příběhu DVĚ NOCI S KLEOPATROU (Due notti con Cleopatra, 1953), mezitím jej začali vyhledávat i jiní režiséři pro postavy mladých elegánů, nezřídka s pochybným charakterem. I když Riccardo Garrone dostal i několik poměrně velkých rolí, u nás se s ním diváci mohli seznámit především díky vedlejším úlohám ve slavných filmech jako ŘÍMANKA (La romana, 1954) nebo SLADKÝ ŽIVOT (La dolce vita, 1960), po boku Claudie Cardinale vytvořil velkou poměrně velkou roli v romantickém příběhu DĚVČE SE ZAVAZADLEM (La ragazza con la valigia, 1961). Svou účastí přispěl také k řadě tehdy úspěšných komedií (KRÁSNÍ, ALE CHUDÍ – Belle ma povere, 1959; ZNOVU V NESNÁZÍCH – Audace colpo dei soliti ignoti, 1960), jako řada jiných italských herců pracoval i pro francouzskou produkci (PILÁT PONTSKÝ – Ponce Pilate, 1960; KAPITÁN FRACASSE – Le capitaine Fracasse, 1961), v šedesátých letech se ale musel vypořádat i s desítkami vedlejších rolí v řadě titulů průměrné produkce Kromě filmového herectví rozvíjel Riccardo Garrone i úspěšnou divadelní kariéru, která se odehrávala postupně v několika divadelních společnostech, díky kultivovanému hlasovému projevu brzy našel uplatnění i v dabingu, vedle namluvení slavných amerických herců našel uplatnění i v animovaných seriálech pro děti (KOCOUR V BOTÁCH, 1961), zatím naposledy jeho hlas zazněl ve filmu TOY STORY: PŘÍBĚH HRAČEK (1995). Aktivity v oboru filmového herectví výrazně omezil v osmdesátých letech, naši diváci se s ním ale mohli setkat v dodnes úspěšných nenáročných titulech jako MALÉRY PANA ÚČETNÍHO 2 (Fantozzi subisce ancora, 1983) nebo PAPRIKA (1991). Spolu s dalšími zúčastněnými herci byl oceněn Stříbrnou stuhou Italského syndikátu filmových novinářů za výkon ve filmu VEČEŘE (La cena, 1998). Bohaté uplatnění přináší Garronovi v posledních letech hlavně televize, například v seriálech (MŮJ PŘÍTEL – Amico mio, 1997). Riccardův mladší bratr Sergio Garrone (*1926) se uplatnil jako filmový režisér, hlavně v sedmdesátých letech.