Luigi Zampa

Luigi Zampa se nikdy nepovznesl k vrcholu, ale také nikdy neklesl do nedůstojných kompromisů. Nikdy horlivě nesloužil fašistické ideologii, snažil se držet stranou a v padesátých letech nepatřil k těm, kteří rozmělňovali a falšovali neorealismus. To říká Luigi Zampa ale jeho film Žít v míru byl tehdy v očích ciziny ještě známější ukázkou tohoto hnutí než Řím, otevřené město. Pravda bude, že se režisér pohyboval na okraji neorealismu a do jeho schémat vsadil motiv prostého muže z ulice. To vše platí do začátku 50. let a má to i ozvěny v pozdějších letech. Začal natáčet filmy začátkem 40. let, po válce mu bylo 40 let, ale na úspěchy si musel ještě hodně let počkat. Většina filmů se u nás nepromítala: Slečinky (1942), Černé svatební šaty (1943), Američan na dovolené (1945), Srdce bez hranic (1949), Jsme ženy (1953). Trochu lépe dopadly filmy Žít v míru (1946), Těžká léta (1947). Ve filmech Američan na dovolené a Žít v míru se vrací ke konci 2. světové války. I když měl některé roky bídu o dobrý film, přece se někdy blýskalo na dobré časy: Římanka (1954), Proces proti městu (1952), Slepá ulička (1959), Nesnáze s karierou (1960). Luigi Zampa natočil za téměř čtyřicet let poměrně málo nadprůměrných filmů. Ale ty, co jich je méně, převažují svými hodnotami nad větší skupinou běžných snímků. Filmy Těžká léta, Žít v míru, Proces proti městu, Slepá ulička patří k trvalým hodnotám poválečné italské kinematografie. V 70. letech natočil snímek Hezký charakterní Ital v Austrálii hledá krajanku za účelem sňatku (1971), Skalpel v rukou bílé mafie (1973), Úctyhodní lidé (1975), Tygřice (1979) - a to jsou filmy z toho většího soudku.