Richard A. Strejka

Nezapomenutelný představitel studenta Peterky z filmu CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, Richard Antonín Strejka, se narodil v Praze 13. prosince roku 1908. O jeho dětství a dospívání není známo téměř nic. Skromné prameny o tomto výjimečně nadaném herci hovoří spíše o jeho filmové práci. Do filmu pronikl v roce 1934, kdy ztvárnil malou roli ve snímku ROZPUSTILÁ NOC. R. A. Strejka se do srdcí diváků zapsal svými postavami rozpustilých „študáků“ ve dvou veselohrách z druhé poloviny 30. let. Tou první byla ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA (1938), v níž byl R. A. Strejka septimánem Holousem. Žákem septimy zůstal i v již zmíněném filmu CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, natočeném o rok později. Zde ještě více zazářil coby neposlušný žák Peterka, který se namísto soustředění se na výklad profesora francouzštiny Šedy (Miloš Nedbal) raději noří do komiksových příběhů jistého Ahmeda a šejka v titulu pro mládež s názvem „Žlutý ďábel“. Ještě více však zaperlí, když je vyvolán profesorem matematiky Vobořilem a otázán na znalost věty Kosinovy. Odpověď zaskočeného a pod lavicí čtoucího žáka se nesmazatelně vrývá do paměti filmových fanoušků: "Kozinova věta zní: Lomikare, Lomikare, zvu tě na boží súd, hin sa hukáže…“ Richard Antonín Strejka však nebyl jenom neposlušným septimánem, i když role ve studentských veselohrách v režii Martina Friče lze právem považovat za jeho stěžejní. Studentskou tématiku v sobě obsahuje také film z roku 1940 s názvem PROSÍM, PANE PROFESORE, avšak v tomto případě již za prvé nejde o komedii, nýbrž o melodram, za druhé zde R. A. Strejka vytváří pouze malou roli studenta. Je velká škoda, že jeho role v českém filmu byly spíše okrajové, mnohdy bezejmenné. Přitom v tomto herci dřímal obrovský talent. O něco větší role ho potkala ještě ve snímku PŘÍKLADY TÁHNOU (1939), kde hrál po boku Antonína Novotného, Nataši Gollové a Stelly Májové. Poslední jmenovaná hrála v tomto filmu postavu mladičké Jarmilky, vnučky nemoderně založené paní Bártlové (Růžena Nasková). Na představitele trampa Vaška paní Stella vzpomíná takto: "Když jsme spolu točili, byl vždycky milý, s velkým smyslem pro humor.“ Jiná vzpomínka na R. A. Strejku pochází od legendy stříbrného plátna Zity Kabátové. Společně se objevili v milostném dramatu STŘÍBRNÁ OBLAKA (1938 – R. A. Strejka zde také hrál postavu studenta): „Měl krásnou postavu a mně se hrozně líbil. Byl vždycky pěkně čisťoučkej a elegantně oblečenej.“ Epizodních rolí a roliček ztvárnil R. A. Strejka něco přes tři desítky. Na počátku 50. let se jeho jméno z titulků zcela vytrácí. Přesto byl pracovně vytížený, pracoval hodně v rozhlase. Byl např. prvním rozhlasovým představitelem Ferdy Mravence. Objevoval se i na scéně Národního divadla, např. v LOUSKÁČKU. V soukromí vedl spíše samotářský život. Nikdy se neoženil a žil v domácnosti se svou sestrou. Když zemřela, přestěhoval se do garsonky ke svému velmi dobrému kamarádovi Ladislavu Brančovi. S tímto filmovým pracovníkem, o dvacet let mladším, se seznámil R. A. Strejka v 70. letech. Ladislav Branč pracoval u filmu a od úplných začátků také v televizi, byl scénografem a architektem. S R. A. Strejkou měli mnoho společného, v prvé řadě samozřejmě lásku k filmovému umění. Byl to právě Ladislav Branč, kdo byl R. A. Strejkovi velkou oporou v době, kdy byl tento komik již vážně nemocen. Onemocněl rakovinou prostaty, přesto neztrácel naději a víru, že se uzdraví. Osud však rozhodl jinak. Pan architekt Branč vzpomíná na poslední den legendárního „šejka Peterky“ takto: „Ještě předposlední den jsme se dívali na Belmonda. Ráno se mu pak udělalo hrozně špatně. Přivolaný lékař mohl pak jen konstatovat selhání srdce v důsledku jeho nemoci.“ Tento smutný den nastal 2. září roku 1990. Ještě smutnější je fakt, že na pohřeb skoro nikdo nepřišel, zúčastnila se jen hrstka lidí. Urnu s popelem Richarda Antonína Strejky dostal pan Branč. Tento oddaný přítel zasvětil celá léta od Strejkova skonu snaze o důstojné uložení urny na Vyšehradě mezi těmi umělci, kteří zemřeli opuštěni. Kontaktoval Nadaci Život umělce, zkoušel uspět i na Ministerstvu kultury. Pokaždé byla jeho prosba zamítnuta s tím, že R. A. Strejka prý nepatřil mezi známé herce. K tomuto smutnému faktu nelze víc dodat. Ladislav Branč slíbil svému příteli se o něho postarat a svůj slib plní i dnes, téměř dvacet let po jeho skonu. Neví však, co bude s urnou R. A. Strejky, až on sám odejde na věčnost, protože vlastní hrob si z finančních důvodu nemůže zařídit. K podpoře přání pana Branče se připojil také filmový historik Ondřej Suchý, v jehož pořadu KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH také R. A. Strejka kdysi vystoupil. Nezbývá, než popřát hodně štěstí v této ušlechtilé snaze za uctění památky nezapomenutelného „študáka“ Richarda Antonína Strejky. Fakta a citace přejaty z časopisu Chvilka pro tebe, č. 12/2009, čl. J. Sedlákové, str. 30 - 31