Katia Tchenko

Francouzská herečka Katia Tchenko je známá hlavně z televize, řadu let sklízela popularitu také na divadelních jevištích, na svém kontě má i šedesát filmových rolí středního rozsahu. Narodila se ve Versailles a její rodné jméno Catherine Kraftschenko napovídá původ v ruské exilové komunitě. Uměleckou průpravu získala nejprve na herecké škole Centre national d'art dramatique de la rue Blanche, poté absolvovala studium operetního herectví na Národní hudební konzervatoři, kterou dokončila s první cenou. Před kamerou stála poprvé jako mladá obdivovatelka Rasputina v Hosseinově filmu ZABIL JSEM RASPUTINA (J'ai tué Raspoutine, 1967), mezitím po škole zakotvila v divadle Théâtre des Nouveautés, kde našla uplatnění především v operetách. Tento žánr z dílny slavného skladatele Francise Lopeze jí nabídlo také divadlo Théâtre Mogador. Pokračovala i v práci pro film, jedinou hlavní roli dostala jako mladá dívka Monique v dnes prakticky neznámém filmu PŘÍPAD PROSTITUCE (Dossier prostitution, 1969). Během sedmdesátých let navázala bohatou spolupráci s televizí, kde účinkovala v řadě seriálů, připomeňme alespoň historický seriál SCHULMEISTER, CÍSAŘSKÝ ŠPIÓN (Schulmeister, espion de l'empereur, 1971), z její další práce pro televizi se sluší připomenout televizní film STALIN JE MRTVÝ (Staline est mort, 1981), kde ztvárnila Stalinovu dceru Světlanu. Ruská tématika jí ostatně byla blízká i vzhledem k jejímu původu a pomáhala jí také dobrá znalost ruštiny. Co se týče filmu, příležitostně se objevovala v hodnotných titulech (VRAHOVÉ POŘÁDKU - Les assassins de l'ordre, 1971), v její filmografii ale začal převažovat komediální žánr. Několikrát točila například s osvědčeným Jeanem Giraultem, který ji poprvé obsadil po boku populární skupiny Les Charlots do filmu BAŽANTI JEDOU DO ŠPANĚLSKA (Les Charlots font l'Espagne, 1972), poté se objevila jako jedna z obyvatelek luxusního činžovního domu v komedii DOMOVNÍK (Le concierge, 1973), znovu s Giraultem pak natočila válečnou komedii STEPUJÍCÍ STONOŽKA (Le mille pattes fait des claquettes, 1977). Ke spolupráci ji zvali i další slavní tvůrci komediálního žánru, například v režii Gérarda Ouryho hrála menší roli prostitutky ve filmu ÚTĚK (La carapate, 1978). Pracovala také v Itálii a s Patrickem Dewaerem se objevila v Risiho filmu HRA NA LÁSKU (La stanza del vescovo, 1976). V osmdesátých letech se objevila i v koprodukčních projektech, hrála například v americkém filmu KRYCÍ JMÉNO: SMARAGD (Code Name: Emerald, 1984), pak se ale pro film na několik let odmlčela, znovu se připomněla rolí uzbekitánské velvyslankyně v komedii MADELINE (1998), opět v americké produkci, hrála také v britském akčním snímku RONIN (1998), kde se objevila jako rukojmí. Zatím naposledy se s ní diváci mohli setkat v úloze sekretářky v britsko-francouzském akčním filmu KURÝR 3 (Transporter 3, 2008). Kromě toho se Katia Tchenko nadále uplatňuje v televizi a samozřejmě i na divadelních jevištích. V roce 2005 byla dekorována Řádem za zásluhy v oblasti kultury.