Sophie Daumier

Sophie Daumier se narodila jako Elisabeth Hugon v Boulogne-sur-Mer v severní Francii na hranicích s Belgií. Její otec Georges Hugon (1904-1980) byl v Boulogne ředitelem hudební školy, předtím ale působil jako profesor na pařížské konzervatoři a prosadil se také jako hudební skladatel. Elisabeth studovala v Paříži klasický tanec a již v šestnácti letech absolvovala s baletním souborem zahraniční turné, tehdy také přijala svůj první pseudonym Betty Lawrence. Následně prošla také hereckou průpravou a pod vedením významných herců jako byl například Pierre Dux se připravovala na další uměleckou dráhu. Svůj úspěch u veřejnosti založila Sophie Daumier na fyzické podobě s Brigitte Bardot a jako zpěvačka Betty Lawrence začala zpívat v kabaretech. První menší filmovou roli dostala ve filmu PAŘÍŽSKÁ CHÁTRA (Paris canaille, 1955), z její další filmografie byly dobově úspěšné komedie PĚŠKY, NA KONI A VOZEM (A pied, a cheval et en voiture, 1957) a PĚŠKY, NA KONI A NA RAKETĚ (A pied, a cheval et en spoutnik, 1958), kde již hrála jednu z hlavních rolí. Do těchto let spadá také její bouřlivý vztah s britským rockerem Vince Taylorem (1939-1991), který většinu své hudební kariéry strávil ve Francii. V této době se také teprve zrodil pseudonym Sophie Daumier, s nímž se herečka prosadila i na divadelních jevištích (například Théâtre de Saint-Georges nebo Comédie de Champs-Elysées). Z osobního hlediska mělo pro Sophii Daumier význam natáčení filmu HOŘKÉ PILULKY (Dragées au poivre, 1963), v jehož průběhu se seznámila s Guy Bedosem, svým pozdějším manželem. Z dalších filmů připomeňme kriminálku JEDNOHO KRÁSNÉHO LETNÍHO RÁNA (Par un beau matin d'ete, 1964), v němž spolu s J. P. Belmondem a Geraldine Chaplin tvořila trojici hlavních hrdinů. V roce 1965 se Sophie Daumier provdala za Guy Bedose (*1934) a jako manželský pár pak spolu deset let pracovali na úspěšných jevištních prezentacích. Ve formě kabaretů a estrád prožili spolu úspěšných deset let, Sophie Daumier prokázala značný herecký talent a schopnost vytvářet různorodé charaktery, které výrazně kontrastovaly s její atraktivní vizáží. Značné vytížení vystupováním před živým publikem vysvětluje Sophiino zmizení z filmového plátna. V letech 1965-1977 natočila jeden jediný film (POUCE, 1971), v němž hrála s Guy Bedosem. Jejich spolupráce skončila v polovině 70. let, následoval i soukromý rozchod a v roce 1977 se rozvedli. Tehdy také Sophie Daumier začala znovu točit, z její obnovené spolupráce s filmem stojí za zmínku oceněný snímek DOCELA OBYČEJNÝ PŘÍBĚH (Une histoire simple, 1978). Koncem sedmdesátých let se u Sophie Daumier začalo projevovat genetické zatížení v podobě vzácné Huntingtonovy choroby, které ji donutilo zcela rezignovat na další uměleckou činnost. S hořkým nádechem podala své autobiografické vzpomínky vydané v roce 1979 pod názvem Parle a mon coeur, ma tete est malade. Od té doby žila víceméně v soukromí, jen výjimečně se objevila na veřejnosti v rámci charitativních vystoupení na podporu podobně postižených lidí. Sophie Daumier zemřela na přelomu 31. prosince 2003 a 1. ledna 2004 ve věku 69 let. Pohřbena je na slavném pařížském hřbitově La Chaise a místo jejího posledního odpočinku najdeme v sousedství hrobů herečky Marie Trintignant a zpěváka Gilberta Bécauda.