Georges Lacombe

Francouzský režisér Georges Lacombe ve své práci vycházel z bohatých zkušeností nabytých po boku slavných režisérů a řada z jeho třiceti filmů přesahovala kvalitativně dobový průměr. Původně studoval Lacombe agronomii, pak se stal novinářem a od psaní článků o filmech brzy pronikl i do štábů významných režisérů René Claira nebo Jeana Grémillona. Jako asistent režie se Lacombe podílel na několika dodnes slavných filmech (SLAMĚNÝ KLOBOUK – Le chapeau de paille d´Italie, 1927; MALDONNE, 1927; POD STŘECHAMI PAŘÍŽE – Sous les toits de Paris, 1930), jako samostatný režisér debutoval krátkometrážním dokumentem LA ZONE: AU PAYS DES CHIFFONIERS (1928), který zaujal především odborníky. Ve formátu celovečerních filmů natočil Lacombe jako svůj debut komedii TELEFONÁT (Coup de téléphone, 1932). Nenáročný komediální žánr prostupoval i jeho následující tvorbu, byť někdy vycházející z osvědčených literárních předloh, navíc se musel ve svých počátcích spolehnout jen na hvězdy druhé kategorie (Colette Darfeuil, Lisette Lanvin). Skutečně hvězdnou ústřední dvojici (Edwige Feuillere, Claude Dauphin) se mu podařilo angažovat až do filmu ŠŤASTNÁ CESTA (La route heurese, 1935), tento melodramatický příběh však zdaleka nepřesáhl průměr dobové produkce. Koncem třicátých let začal Lacombe spolupracovat s významným dramatikem Yvesem Mirande, jehož přizval jako spolurežiséra ke třem filmům, první z nich bylo kriminální drama ZA FASÁDOU (Derriere la façade, 1939), které disponovalo hvězdným obsazením v ženských i mužských rolích. Také další film BYLO DVANÁCT ŽEN (Elles etaient douze femmes, 1940) již svým názvem napovídá, že se jednalo o přehlídku nejvýznamnějších hereček té doby. Ve filmu HUDEBNÍCI Z NEBE (Les musiciens de ciel, 1940) se představila Michele Morgan v nevšední úloze členky Armády spásy, významnou hereckou příležitost dostala také slavná zpěvačka Edith Piaf (MONTMARTRE NAD SEINOU – Montmartre sur Seine, 1941). I v době války, kdy točil pro německou společnost Continental Film, se Lacombe přidržel dramatické linie a z jeho okupačních filmů vyniká netradiční kriminálka POSLEDNÍ ZE ŠESTI (Le dernier des six, 1941) nebo drama SCHODIŠTĚ BEZ KONCE (L´escalier sans fin, 1943). Po osvobození zaujal Lacombe filmem ZEMĚ BEZ HVĚZD (Le pays sans étoiles, 1945), v němž zazářil začínající Gérard Philipe. Marlene Dietrich a Jean Gabin vytvořili ústřední pár v dramatu s krimiální zápletkou MARTIN ROUMAGNAC (1946). S Gabinem natočil Lacombe později ještě dva filmy (NOC JE MÝM KRÁLOVSTVÍM – La nuit est mon royaume, 1951; JEJICH POSLEDNÍ NOC – Leur derniere nuit, 1953). První ze jmenovaných filmů vynesl Lacombovi nominaci na Zlatého lva na festivalu v Benátkách, účast Jeana Gabina pochopitelně zajistila i vysoký zájem diváků v kinech. Mezitím zaznamenal Lacombe výrazný úspěch s příběhem o zázračném dítěti PŘEDEHRA KE SLÁVĚ (Prélude a la gloire, 1950). Svůj poslední film LOĎ S BÍLÝM MASEM (Cargaison blanche, 1957) natočil Lacombe s mladou hvězdou Françoise Arnoul, spolu s dalšími režiséry své generace pak svět filmu opustil. V šedesátých letech pak točil v televizi, po realizaci svého posledního televizního snímku UN ATROCE PETITE MUSIQUE (1973) s Alicí Sapritch odešel do jižní Francie, kde žil v soukromí. Zemřel v Cannes 14. dubna 1990 ve věku 87 let. Nadčasovost jeho tvorby dokládá fakt, že většina jeho filmů z poválečné éry je dnes dostupná na DVD.