Georges Lampin

Francouzský režisér ruského původu Georges Lampin natočil sice pouhých dvanáct filmů, přesto se mu podařilo výrazně zasáhnout do poválečného vývoje francouzské kinematografie. Narodil se v Petrohradě do smíšeného rusko-francouzského manželství, po maturitě začal hrát profesionálně divadlo v Moskvě, začal se uplatňovat také jako režisér. V roce 1921 pohostinsky vystupoval v Paříži a o několik let později se zde trvale usadil. Ruská emigrace po bolševické revoluci našla ve Francii bohaté uplatnění a zvláště v oblasti filmu a divadla té doby můžeme zaznamenat řadu významných jmen v různých profesích, od herců přes režiséry a hudební skladatele až po výtvarníky a kostýmní návrháře. Georges Lampin se u francouzského filmu začal prosazovat nejprve jako herec, objevil se ve Feyderově CARMEN (1925), v roli Josepha Bonaparta jej pak diváci mohli vidět v legendárním Ganceho velkofilmu NAPOLEON BONAPARTE (1927). Především ve spolupráci s ruskými režiséry se pak začal uplatňovat na pozici asistenta režie, pod významným L´Herbierovým filmem PENÍZE (L´argent, 1928) je podepsán i jako producent. S Marcelem L´Herbierem pak jako producent a asistent režie pracoval i na jeho dalších umělecky hodnotných filmařských počinech ze 30. a 40. let. Jestliže se Lampin jako producent sbližoval s filmem díky adaptacím osvědčených literárních předloh, není nijak překvapivé, že i jeho vlastní režijní debut byl sázkou na jistotu v podobě slavného románu. K samostatné režii se Lampin odhodlal až po druhé světové válce a není nijak překvapivé, že vzhledem ke svému původu sáhl po ruské klasice. Jeho přepis Dostojevského románu IDIOT (L idiot, 1946) ve své době sice neměl nijak velký úspěch, dodnes je ale hodnocen jako jedna z nejlepších adaptací této knihy a především přispěl ke stoupající popularitě Gérarda Philipa, který tu hrál hlavní roli knížete Myškina. Výrazně úspěšnější byl další Lampinův film VĚČNÝ BOJ (Éternel conflit, 1948), melodramatický příběh z cirkusového prostředí, s dalšími slavnými režiséry se pak podílel na vzniku povídkového filmu NÁVRAT DO ŽIVOTA (Retour a la vie, 1949). Následně zabodoval i s nevšedním dobrodružstvím malé skupiny lidí po pádu letadla ve filmu RÁJ ZTRACENÝCH PILOTŮ (Le paradis des pilotes perdus, 1949). Velké herecké příležitosti poskytl pak Bernardu Blierovi ve dvou kriminálně laděných filmech BÝVALÍ ZE SAINT-LOUP (Les anciens de Saint-Loup, 1952) a SLEDUJTE TOHO MUŽE (Suivez cet homme, 1953). Po deseti letech se pak Lampin vrátil k odkazu F. I. Dostojevského a realizoval adaptaci jeho dalšího románu ZLOČIN A TREST (Le crime et le châtiment, 1956), zasadil ji ale do současné Francie. Z hereckého obsazení vyniká Jean Gabin, dále pak tehdy slavný manželský pár Robert Hossein – Marina Vlady a opět také Bernard Blier. Z této doby je z Lampinovy tvorby našim divákům dobře známý historický dobrodružný film DEJ SI POZOR, LA TOUR! (La Tour, prends gare!, 1958) v titulní roli s Jeanem Maraisem. Lampinovu režijní dráhu pak o několik let později uzavřela adaptace Vernova románu MATYÁŠ SANDORF (Mathias Sandorf, 1962), natočená v koprodukci se Španělskem a Itálií. Georges Lampin zemřel v Pau v jižní Francii 8. května 1979 ve věku 77 let.