Jean Boyer

Dlouhodobě úspěšný francouzský režisér Jean Boyer se původně věnoval hudbě, k níž byl veden svým otcem. Lucien Boyer (1876-1942) byl kdysi populárním zpěvákem a skladatelem, měl za sebou úspěšná evropská turné i trable plynoucí z bohémského způsobu života. Jean Boyer se narodil v Paříži a od dětství navštěvoval divadla a kabarety, velmi brzy se pak prosadil jako autor textů písní, libret k operetám a muzikálům, příležitostně skládal i hudbu a také zpíval. Jako mistr psaného slova byl ve svých třiceti letech osloven i filmem a začal spolupracovat na francouzských verzích německých snímků, případně na nových koprodukčních titulech. Jedním z prvních filmů, v jehož titulcích se uvádí jméno Jeana Boyera, byla nenáročná komedie SEKRETÁŘKA (La dactylo, 1931), která je dnes sice již dávno zapomenutá, ale byl to jediný film, v němž se Boyer v menší roli objevil i jako herec (dále byl spoluautorem scénáře a textařem). Jako scénárista, někdy i spolurežisér, se Jean Boyer v první polovině třicátých let podílel na několika dalších filmech různých režisérů. První samostatnou režií Jeana Boyera byla komedie ŠPATNÝ HOCH (Un mauvais garçon, 1936), která pracovala s nenáročnou milostnou zápletkou (výhradním autorem scénáře byl sám Boyer), ale participace populární Danielle Darrieux zajistila filmu úspěch. Od této doby točil Jean Boyer několikrát ročně, takže za třicet let až do svého úmrtí nastřádal na své konto přes padesát filmů, převážně komediálního žánru. Hudbu k filmu ŠPATNÝ HOCH složil významný skladatel Georges van Parys (1902-1971), s nímž pak Boyer spolupracoval na více než dvaceti dalších filmech. S Danielle Darrieux natočil Boyer krátce poté film SLEČNA MÁ MATKA (Mademoiselle ma femme, 1936), jako scénárista se podílel na hodnotném dramatu ZNEUŽITÍ DŮVĚRY (Abus de confiance, 1937). Přelom 30. a 40. let byl pro Boyera velmi plodným obdobím, točil převážně komedie (většinou s výraznou hudební složkou, kterou sám obohacoval písňovými texty). Zajímavým (i když dávno zapomenutým) počinem byla komedie KOKOSOVÝ OŘECH (Noix de coco, 1938), která byla pro Boyera jedinou kooperací s dramatikem a scénáristou Marcelem Achardem. Stejně tak vzácná byla participace herců jako Raimu nebo Marie Bell, kteří v tomto filmu vytvořili ústřední pár. Jako bývalý zpěvák dal Jean Boyer několikrát hereckou příležitost slavným pěveckým idolům té doby – například Charles Trenet hrál ve filmu PAŘÍŽSKÁ ROMANCE (La romance de Paris, 1941). Hudební složku do svých filmů prosazoval Boyer všemožnými způsoby – hlasitý poslech slavné skladby Maurice Ravela byl například klíčovým impulsem k sousedskému sporu v komedii BOLERO (1941). Nevyhýbal se ale ani dramatičtějšímu žánru, což dokládá například film SERENÁDA (Sérénade, 1940), epizoda ze života skladatele Franze Schuberta. Z těsně poválečného období vyniká z Boyerovy filmografie kriminálka z filmařského prostředí ČLOVĚK NECHCE UMŘÍT TAKHLE (Un ne meurt pas comme ça, 1946), s níž dosáhl značného diváckého ohlasu v kinech (více než jeden a půl miliónu diváků). Výrazný komerční úspěch pak zaznamenala historická veselohra CASANOVOVA DOBRODRUŽSTVÍ (Les aventures de Casanova, 1947) s více než čtyřmi milióny diváky v kinech. Navázaná spolupráce s herci nastupující generace vyústila například v realizaci filmu VŠECHNY CESTY VEDOU DO ŘÍMA (Tous les chemins menent a Rome, 1949) s Gérardem Philipem v hlavní roli. Mimořádně úspěšný byl pak pro Boyera rok 1950, kdy dva jeho filmy – POJEDEME DO PAŘÍŽE (Nous irons a Paris, 1950) a MLÁDENEC PANÍ HUSSONOVÉ (Le rosier de Madame Husson, 1950) vidělo v kinech bezmála jedenáct miliónů diváků. Z další Boyerovy práce je i u nás známý film MUŽ, KTERÝ PROCHÁZÍ ZDÍ (Le passe-muraille, 1951) v hlavní roli s Bourvilem, s nímž točil ještě několikrát. Na předchozí úspěch hudební komedie POJEDEME DO PAŘÍŽE pak Boyer navázal další podobně laděnou veselohrou POJEDEME DO MONTE CARLA (Nous irons a Monte Carlo, 1952; v obou filmech v hlavní roli zpěvák Ray Ventura). Na místě je připomenout také Boyerovu spolupráci se slavným Fernandelem. Poprvé se setkali ještě za války u filmu AKROBAT (L'acrobate, 1941), komerčně úspěšné byly potom jejich společné filmy z 50. let, například DÁMSKÝ KADEŘNÍK (Coiffeur pour dames, 1952) nebo KREJČÍ TĚCHTO TAM (Le couturier de ces dames, 1956). Natočili spolu celkem sedm filmů a poslední z nich – ODPOČÍVEJ, MILÁČKU (Relaxe-toi, chérie, 1964) byl zároveň závěrečnou prací Jeana Boyera. Premiéru měl tento film v srpnu 1964 a do dalšího natáčení se Boyer již nepustil. Nutno dodat, že poslední Boyerovy filmy (a netýká se to jen těch s Fernandelem) neměly již takovou odezvu jako trháky z počátku 50. let a komedie ze závěru režisérovy kariéry jen zřídka přesáhly miliónovou návštěvnost v kinech. Jean Boyer zemřel v Paříži 10. března 1965 ve věku 63 let. Z dnešního pohledu je vnímán jako režisér komerčně úspěšných, umělecky ale málo významných filmů, díky vysokému počtu natočených titulů mu ale nelze upřít významné místo v utváření francouzské kinematografie od počátku třicátých let až do jeho smrti. Řada jeho filmů ostatně v posledních letech vychází na DVD a zvláště komedie s Fernandelem nebo Bourvilem se dodnes těší značné popularitě. Připomeňme nakonec i fakt, že Boyerova píseň Avoir un bon copain z roku 1930 zazněla ve slavném filmu ČOKOLÁDA (Chocolat, 2000).