František Miška

František Miška vystudoval obchodní akademii, již jako středoškolák účinkoval ve studentském Divadelním kolektivu mladých, divadlu se jako ochotník věnoval i nadále. Za války se mu stal osudným jeho židovský původ a byl vězněn v několika koncentračních táborech (Osvětim, Buchenwald), mj. v Terezíně, kde také hrál divadlo. K této dramatické životní etapě se váže jeden zajímavý paradox – Miška vyrůstal pouze s matkou a se svým otcem se poprvé (a také naposledy) setkal až v koncentračním táboře. Po válce pak začal hrát divadlo profesionálně, první dvě sezóny strávil v Kladně (1945-1947), následovalo několik let v Realistickém divadle (1947-1950) a nakonec zakotvil v Městských divadlech pražských (1950-1985). Původně pouze hrál, vynikl například v Misantropovi nebo Večeru tříkrálovém, od roku 1965 se ale věnoval i režii. Z jeho jevištních realizací stojí za zmínku hry Víš přece, že neslyším, když teče voda, Já, k čertu žiju rád nebo Čtrnáctý hrabě Gurney. Také ve filmu se Miška objevil hned po válce a to ve zcela protichůdných postavách – v dramatu MUŽI BEZ KŘÍDEL (1946) hrál gestapáka, ve filmu NADLIDÉ (1946) naopak ztvárnil odvážného odbojáře. Čtyřicátá až šedesátá léta pak Miškovi přinesla dalších přibližně dvacet rolí, převážně menšího formátu. Například v roce 1959 hrál v šesti filmech, z tohoto roku si jej můžeme připomínat jako dr. Strnada v dodnes populární komedii KAM ČERT NEMŮŽE (1959). Po několika dalších filmech uzavřel svou spolupráci s filmem postavou číšníka v hořké komedii JAK SE KRADE MILIÓN (1967). Vzhledem k tomu, že se v té době začal naplno věnovat divadelní režii, další filmové nabídky již nepřijímal. V polovině 80. let odešel František Miška do zahraničí, kde nadále pracoval jako divadelní režisér. Působil ve Švýcarsku, Francii, ale především v Německu, kde třináct let vedl Městské divadlo v Baden-Baden. Význam Miškovy práce v Německu spočívá především v objevení tvůrčí geniality dnes vysoce uznávaného švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta. Po dvaceti letech se Miška vrátil zpět do České republiky, nyní žije v soukromí. Je autorem memoárové knihy Když se pláč směje (2002). František Miška celý svůj život čerpal z dramatických životních zkušeností za války, sám se ale k tomuto tématu vrací nerad, nicméně ve zmíněné knize se této etapě věnuje poměrně podrobně. Manželkou Františka Mišky je herečka Ludmila Píchová (*1923), která s manželem úzce spolupracovala, po roce 1985 také účinkovala v jeho zahraničních realizacích. Jejich dcera Michaela Mišková (*1949) je též herečkou.