Patricia Karim

Herečka Patricia Karim celý svůj život zasvětila divadlu, dodnes se věnuje výuce herectví a organizuje také divadelní workshopy, zatímco ve filmu nebo televizi se objevovala jen výjimečně a v malých rolích. Narodila se jako Paule Jehan v belgickém městě Spa, její matka Suzanne Jehan byla herečkou, v oblasti kultury působil i otec. První herecké zkušenosti získala Patricia Karim v souboru Rideau de Bruxelles (Král Oidipus, 1952; Dům Doni Bernardy, 1953), od roku 1955 byla členkou belgického Národního divadla (Čarodějky ze Salemu, 1955; Dáma od Maxima, 1957). Její prvotní výkony na jevišti jí přinesly nabídku k hostování ve Francii, kde se natrvalo usadila. Krátce po příchodu do Francie dostala i příležitosti před kamerou a v letech 1958-1959 hrála vedlejší role v šesti dnes již málo známých filmech, zmínku si zaslouží snad jen kriminálka HRA PROTI SMRTI (Match contre le mort, 1959), v níž vytvořila manželskou dvojici s Francisem Blanche. Velkou roli milenky Marylin pak hrála v úspěšné kriminální komedii ŠPICL (Le mouton, 1960). Opět s Francisem Blanche se pak setkala v Giraultově komedii POSLÍČCI (Les livreurs, 1961). V roce 1963 se jejím manželem stal filmový herec Gérard Buhr (1928-1988), měli spolu dvě děti, syna Fredericka (*1963) a dceru Delphine (*1966). Spolu s manželem hrála před kamerou jen jedinkrát (DO TOHO, DO TOHO! – Allez France!, 1964). Během šedesátých a sedmdesátých let se Patricia Karim stala oblíbenou divadelní herečkou především v bulvárním repertoáru, spolupracovala například s Robertem Dhérym nebo Robertem Lamoureuxem a vystupovala v různých pařížských divadlech, příležitostně se vracela i do Bruselu, kde například v roce 1975 hrála v Molierově hře Zdravý nemocný. Na divadelní spolupráci s Robertem Lamoureuxem navazovaly i menší role v jeho filmech (AKCE LADY MARLENE – Opération Lady Marlene, 1975; SEDMÁ ROTA ZA ÚPLŇKU – La septieme compagnie au clair de lune, 1977). Ve druhém jmenovaném filmu byla v roli Suzanne Chaudardové manželkou Pierra Mondyho, s nímž ostatně hrála i v divadle. Od počátku osmdesátých let se datuje její bohatá spolupráce s významným divadelním režisérem Rogerem Planchonem, který ji na jevišti zasvětil do díla Eugena Ionesca a F. M. Dostojevského. Tyto zkušenosti zúročuje Patricia Karim dodnes a tvorbě těchto autorů se později věnovala v pedagogických aktivitách i jako divadelní teoretička. Z práce s jinými režiséry připomeňme její účast v adaptaci Hugovy předlohy Ruy Blas v Toulouse (1993) nebo v Beckettově hře Šťastné dny, opět v Toulouse. Tady se ostatně představila i naposledy v roce 2007 ve slavném představení Monology vagíny. V 80. a 90. letech ji kamera zachycovala především v televizi, z jejích sporadických vystoupení ve filmech připomeňme roli majitelky klenotnictví v komedii PROHNILÍ PROTI PROHNILÝM (Ripoux contre ripoux, 1990), jako světácká dáma se mihla v životopisném filmu LAUTREC (1998). Na filmovém festivalu v rodném Spa získala v roce 2006 ocenění za celoživotní kariéru.