Alexandr Stolper

Aleksandr Borisovič Stolper se narodil 12. srpna 1907 ve městě Dvinsk, ležícím ve Vitebské gubernii carského Ruska. Dnes již má toto rodné město Aleksandra Stolpera, ležící u břehu řeky Daugava nazpět svůj starobylý název Daugavpils. Je druhým největším městem Lotyšské republiky. Ve svém rodném městě získal Aleksandr Stolper potřebné základní vzdělání a využil možnosti učit se v letech 1923 až 1925 v oboru kinooperatér u Lva Kulešova. Po vyučení pokračoval v letech 1925 až 1927 na herecké mistrovské fakultě Proletkultu. Od roku 1927 pracoval ve scénáristickém oddělení Mežrabpomfilmu v Moskvě. Zde s pozdějšími režiséry Ekkem a Januškevičem napsali scénář k filmu „Cesta do života“, na jehož natáčení se v roce 1930 podílel jako asistent režie. Jeho první zcela samostatnou režijní prací, včetně napsání scénáře, byl krátkometrážní hraný film Prostaja istorija /1930, Prostý případ/, který na příběhu chlapce, který nebyl očkován včas proti záškrtu, demonstroval filmovými prostředky, jak tragicky dopadne podceňování prevence. Další samostatný film, který měl možnost Aleksandr Stolper natočit o čtyři roky později, obsahoval příběh amerického vynálezce, který dostal v zemi sovětů lepší pracovní podmínky - Četyrje vizita Samuelja Vulfa /1934, Čtyři návštěvy Samuela Wolfa/, který byl již zcela ozvučen zvládnutou zvukařskou technologií, což tento film postavilo mezi tehdejší filmovou produkcí na mimořádnou pozici. V roce 1938 dokončil Stolper studia na VGIKu u Sergeje Michajloviče Ejzenštejna a stal se tak jedním z mála odborně vysokoškolsky vzdělaným režisérem a současně i scénáristou. Společně s režisérem Borisem Ivanovem natočil filmové drama ze studentského prostředí – Zákon žizni /1940, Zákon života/. Opět s Borisem Ivanovem, včetně scénáře, natočil filmovou adaptaci divadelní hry Konstantina Simonova Pareň iz našego goroda /1942, Chlapík z našeho města/. Spolu s Borisem Ivanovem natočili válečné melodrama na motivy povídek Konstantina Simonova - Ždi menja /1943, Očekávej mne!/. Bojů u Stalingradu se týkal poslední Stolperův film byl natočený ještě v období 2. sv. války. V něm podle románové předlohy Konstantina Simonova, ve kterém zachytil dramatickou epizodu z konečné fáze bojů - Dni i noči /1944, v českých kinech pod názvem Nesmrtelní/. V poválečné době se s malým úspěchem pokusil o natočení komediálního filmu o konstruktéru tryskového letadla – Naše serdce /1946, česky pod názvem Zkušební pilot/. Snad nejvýznamnější Stolperův režijní úspěch je spojen se skutečným příběhem stíhacího pilota Meresjeva, který přišel o obě nohy, ale přesto dál po vyléčení a na protézách, pokračoval v boji proti fašistům. Stolper vycházel z novely Borise Polevého a její název byl i názvem jeho filmu - Povest o nastojaščem čeloveke /1948, Příběh opravdového člověka/. Film byl celosvětově úspěšný a v samotném Sovětském svazu měl vliv i v jistém směru na chápání hrdinství sovětského lidu. Za tento film získal Stolper Stalinovu cenu II. stupně. Podle románu spisovatele V.Ažajeva - Daleko ot Moskvy /1950, Daleko od Moskvy/, natočil drama ze stavby ropovodu v sibiřských podmínkách. Za tento film obdržel své prvé větší ocenění, a to Stalinovu cenu I. stupně. Po delší odmlce se Stolper pokusil filmovými prostředky zpracovat dobrodružný námět z Dálného Východu o hrdinství konvoje řidičů nákladních automobilů v těžkých zimních podmínkách - Doroga /1955, Cesta/. Nepovtorimaja vesna /1957, Jaro, které se nevrací/, byl filmový příběh o rodičích a dětech, který byl příznivě přijat sovětskými diváky. Filmovým příběhem o osudech cikánského chlapce Trudnoje šťastje /1958, Vykoupené štěstí/ se Stolper se připojil k těm filmařům, kteří se snaží o řešení společenských problémů. K válečnému tématu se vrátil Stolper filmem - Živoje i mjortvyje /1963, Živí a mrtví/, zachycující první dny napadení Sovětského svazu fašistickými vojsky. Šlo filmový přepis stejnojmenného románu Konstatina Simonova. Za tento filmový počin byl Stolperem natočený film oceněn hlavní cenou - Křišťálovým globusem, na MFF v Karlových Varech. V roce 1964 byl Aleksandr Stolper jmenován profesorem na VKIGu, katedře filmové režie. Poslední dva filmy, které Stolper natočil, čerpají z literárních předloh Konstantina Simonova. Podle jeho románu „Člověk se nerodí pro válku“ natočil Stolper dramatický válečný příběh pod názvem - Vozmezdije /1968, Odplata/. Filmový přepis stejnojmenné divadelní hry Konstantina Simonova - Četvjortyj /1972, Čtvrtý/, v hlavních rolích s Vladimírem Vysockým a Margaritou Těrechovovou, uzavřel tvůrčí dráhu režiséra, scénografa a pedagoga Aleksandra Stolpera. Aleksandr Stolper zemřel v Moskvě 11. ledna 1979 ve věku 71 let. Erkul