Leoš Suchařípa

Leoš Suchařípa o sobě a jiných: …Jako člověk jsem tak trochu ironický a na věci kolem sebe, které u mnohých obvykle vyvolávají jiné emoce, se dívám s úsměvem. Vždycky přitom ale u mne byla- a je- taková touha předvést, zobrazit něco, co je úplně jiné./1/ …Na mne-jako dítě- měla určující vliv válka. Denně jsem po osvobození čekal na otce, že se vrátí z Mauthausenu. Nevrátil se. Bylo to zlý, strašně zlý. Bylo mi třináct let a byl to okamžik, který mě okamžitě nasměroval k tomu, co přišlo z východu. I když přišli pozdě-otec zemřel v dubnu-, byli to sovětští vojáci, kdo nás osvobodili. A natočilo vás to i politicky. Bez reálného prožitku seto dá vám, vaší generaci, asi těžko vysvětlit./2/ /1-2, Divadelní noviny 5/1996/

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Leoše Suchařípy: …herectví je pokus pokaždé v konkrétním případě vstoupit na jeviště s novým osudem a ten osud nějak pravdivě montovat dohromady, aby vznikl celek, kterému se říká postava. A s každou inscenací je to vždy nový pokus. Proto je to lákavé. Proto je to strhující./1/ …Člověk nemůže mít víc životů, než má, ale na divadle taková naděje je./2/ /1-2, Divadelní noviny 5/1996/

Myšlenky-úvahy-názory Leoše Suchařípy: ...Televize lidi oblbuje donekonečna omílanými telenovelami a stupidními soutěžemi. Je mi z toho smutno, protože jsem zažil v 60. letech v Činoherním klubu a v 70. letech v Činoherním studiu nádherné inscenace a vnímavé diváky, kteří dychtivě lapali každé slovo a uměli si za ně dosazovat významy. Nevím, kam se to všechno podělo. v rozhovoru pro Právo z 16.2.2002: Vždycky jsem chtěl být především hercem