Zeno Dostál

Český spisovatel, scénárista a režisér Zeno Dostál se narodil 12. listopadu 1934 v Konicích u Prostějova do smíšené česko-židovské rodiny JUDr. Mojmíra Dostála a jeho manželky Charlotty Bock-Löwové. Jeho otec byl typem renesančního člověka - rád a dobře maloval, hrál na fagot, hodně četl a zajímal se o astronomii a politiku. Za války byl zatčen a uvězněn a rovněž jeho žena, její rodiče i starší syn Igor byli deportováni do Terezína. Malý Zeno byl mezitím svěřen do péče své tety. Oba jeho rodiče válku přežili, ale návratu dalších členů rodiny se už nikdy nedočkal. Po maturitě na prostějovském gymnáziu a neúspěšné přijímací zkoušce na Akademii výtvarných umění v Praze začal Zeno r. 1952 studovat matematiku a výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě, odkud byl ale z politických důvodů brzy vyloučen. V letech 1954–1956 „vojančil“ v Trebišově a poté vystřídal celou řadu dělnických zaměstnání: skladník, truhlář, posunovač, topič a dokonce strojvůdce parní lokomotivy v kladenských hutích. Od roku 1960 pak pracoval ve Filmových studiích Barrandov jako rekvizitář, později i jako pomocný režisér, asistent režiséra až nakonec postoupil i k postu II. režiséra. V této pozici se podílel na více než padesáti filmech, ale k samostatné práci se dostal až v roce 1990, kdy podle vlastní předlohy (román Lev) natočil drama Král kolonád. O pět let později pak opět podle vlastního scénáře režíroval film na motivy Olbrachtových povídek Golet v údolí, který obdržel Českého lva za hudbu a kameru. Plánoval také využít další Olbrachtovu povídku O smutných očích Hany Karadžičové, ale ze zdravotních důvodů se k tomu už nedostal. Jeho záměr později dokončil Karel Kachyňa pod názvem Hanele. Mimo to Zdeno Dostál realizoval rámci cyklu Gen a Genus portrét spisovatele a diplomata Viktora Fischla a historika - hebraisty Davida Flussera a pro ostravskou televizi napsal scénář k inscenaci Modche a Rézi (podle novely V. Rakouse Vojkovičtí a přespolní). Pod pseudonymem ZEDO už od roku uveřejňoval svoje povídky, prózy a fejetony v Rudém právu, časopisu Záběr a později i v nakladatelství Mladá fronta. Jeho styl tvorby kladně oceňovala i tehdejší literární kritika, běžnému čtenáři jsou však Dostálovy knihy známé jen velice málo. Zeno Dostál byl nesmírně skromný, upřímný a pracovitý člověk, který nade všechno miloval svoji rodinu a rád se také vracel do rodného kraje. Byl praktikujícím židem, ctil a dodržoval všechny židovské svátky a rituály, přesně tak, jak byl zvyklý z dětství, studoval judaistiku na Husitské teologické fakultě a několik roků zastával funkci předsedy Židovské obce v Praze. Spolu s rodinou pravidelně navštěvoval bohoslužby a v pražské Staronové synagoze měl cedulkou se svým jménem označené místo k sezení. Víra se promítala do jeho života i práce a židovská problematika byla jeho častým tématem v literatuře i filmu. S oblibou režíroval snímky, týkající se judaismu, a při natáčení filmu Golet v údolí se herci účastnili dodržování starých židovských tradic. Jeho dcery Johana, Debora a Zuzana mají hudební nadání a vystupují ve svém komorním souboru Zenowitz Trio (housle, cembalo, violoncello). Zeno Dostál zemřel na onkologické onemocnění 30. ledna 1996 v Praze a je pohřben na Novém židovském hřbitově tamtéž.