Isaak Dunajevskij

Slavný hudební skladatel Issak Osipovič Dunajevskij (původním jménem Isaac Joseph Behr Dunajevskij), syn bankovního úředníka, se narodil 30.ledna 1900 v ukrajinském městečku Lochvica, nedaleko Poltavy. Pocházel ze staré židovské rodiny, v níž se muzikantské geny dědily po mnoho generací - jeho dědeček Simon byl váženým kantorem a hlavním zpěvákem místní synagogy, hudební nadání měla i Izákova maminka, vynikající klavíristka, a všech jeho pět bratrů. Jediná vyjímka v rodině,která nespojila svůj život s hudbou, byla nejstarší sestra Zina - ta se kupodivu raději věnovala fyzice. Malý Izák i jeho bratři docházeli od útlého mládí na hodiny hudební výuky k soukromému učiteli G. Polanskému a teprve po roce 1910, kdy se rodina přestěhovala do Charkova, vstoupil Izák do hudební školy, kde se věnoval hlavně houslím. Později se zapsal na konzervatoř, kde si osvojil i hru na klavír a základy komponování. Od roku 1920 nastupuje jako dirigent do charkovského Ruského činoherního divadla. O čtyři roky později odjíždí do Moskvy a začíná komponovat své první operety. Dostává se na zahraniční stáže do Německa a Francie, kde je okouzlen jazzem. Roku 1929 se stěhuje do Leningradu a stává se ředitelem tamnějšího Varieté. Zároveň se pouští i na dosud tenký led filmové hudební komedie - a hned jeden z jeho prvních pokusů má úspěch přímo fantastický. Jde o film Veselé děti (česky Celý svět se směje), rychle za sebou pak následují další snímky: Cirkus, Děti kapitána Granta a jiné... Dunajevského melodie znějí celým Sovětským svazem, jeho písničky se učí děti ve školách, zpívá si je jeho rodná Ukrajina i další části země. Jedna jeho skladba - Píseň o vlasti z filmu Cirkus, se stává znělkou všesvazového rozhlasu a jeden čas se o ní dokonce uvažuje jako o kandidátce na státní hymnu. I naši pamětníci si určitě ještě vybaví její melodii a text: "Širaká straná majá radnája..." :-). Během Velké vlastnenecké války je I. Dunaevskij uměleckým ředitelem Železničního souboru písní a tanců, s nímž cestuje po celé zemi a svojí hudbou podporuje morálku válkou zkoušeného národa. Daří se mu to, vždyť jde v té době o jednoho z nejpopulárnějších hudebních skladatelů v celém Sovětském svazu. Roku 1941 získává první ze svých dvou Stalinových cen za hudební doprovod k filmům Cirkus a Volha, Volha. Po válce se vrací ke své práci v Moskvě, píše hudbu k filmům Jaro (1947) a Kubáňští kozáci (1949). Za "Kozáky" získává druhou Stalinovu cenu, mimoto je držitelem i dalších ocenění, jako Řád Rudého praporu (1936), Řád za zásluhy(1942), Řád rudé hvězdy (1945) a Národní umělec SSSR (1950). Nutno dodat, že i když celé Dunajevského dílo bylo velmi silně poplatné době svého vzniku a mnohé jeho skladby lze označit za projev socialistického realismu, jeho věhlas nalezl odezvu v celém světě a mnohé jeho melodie se hrají dodnes. I. Dunajevskij byl 2x ženatý - pvní manželství s herečkou Věrou Jureněvou skončilo v mládí rychlým rozvodem, z toho druhého, s baletkou Zinou Sudejkinou měl syna Jevgenije (1932). Druhého syna Maxima mu údajně roku 1945 porodila přítelkyně Zoja Pašková. Počátkem padesátých let se však i kolem slavného skladatele začíná utahovat smyčka Stalinovy nelibosti vůči všemu židovskému a navíc jej zrazuje i zdraví. Určité domněnky o jeho odchodu ze života sebevraždou ale nejsou potvrzeny a jako oficiální důvod jeho skonu dne 25.července 1955 se udává srdeční záchvat. Hrob Isaaka Dunajevského, autora 12 operet, několika baletů, skladatele hudby pro několik desítek filmů a mnoha dodnes populárních písní můžeme navštívit na tradičním místě ruských a sovětských umělců - moskevském Novoděvičim hřbitově.