H. P. Lovecraft

Lovecraft se narodil 20. srpna 1890 v Providence v americkém státě Rhode Island manželům, kteří oba pocházeli z koloniálních rodin. Matkou mu byla neurotická Sarah Susan Phillips Lovecraft a otcem obchodní cestující Winfield Scott Lovecraft. Otce si mnoho neužil, neboť ten se v roce 1893 zhroutil a posledních pět let svého života strávil v sanatoriu, kde ho syn nenavštěvoval. Jeho vychovatelem se kromě neurotické matky staly stejně postižené dvě tety a dědeček, který ho později velmi ovlivnil a dal směr budoucí vnukově tvorbě. Howard se projevil jako velmi nadané, až skoro geniální dítě, když již ve dvou letech recitoval poezii, ve třech uměl číst a v šesti si básničky psal sám. Ke čtení ho přivedl právě dědeček, od něhož dostal Pohádky tisíce a jedné noci, které si zprvu velmi oblíbil, a také dětskou Ilias a Odysseu, ale dědeček se velmi zajímal i o příběhy jiného druhu, a tak vnoučkovi vyprávěl pohádky ve stylu gotického hororu, kde se Lovecraft poprvé setkal s žánrem, v němž se proslavil. Lovecraft byl v mladém věku často nemocný, což se podepsalo na jeho školní docházce. Ve škole se objevoval pouze sporadicky, ale co se nestihl naučit tam, doplňoval si četbou všemožných knih. Jeho zájem sice táhla astronomie (zde je možné hledat inspiraci pro vesmírná božstva, která vytvořil) a chemie, ale v literatuře četl klasiky, čímž si velmi rozšiřoval své znalosti a svou sečtělost. Zájem o vědu (hlavně tedy astronomii a chemii) proměnil v tištěnou podobu v časopisech The Scientific Gazette (1899-1907) a The Rhode Island Journal of Astronomy (1903-1907), které sám kopíroval a dával svým přátelům. Od střední školy začal psát různé astronomické články pro městské plátky. V roce 1904 došlo ke katastrofě, která velmi poznamenala nejen Lovecraftova studia. Zemřel jeho dědeček, který ho pomáhal vychovávat, otec jeho matky. A s jeho smrtí odešly i peníze. Tedy ony neodešly úplně, Whipple Van Buren Phillips po sobě zanechal dědictví, z kterého Lovecraft a jeho matka, později pouze sám spisovatel, čerpali, ale už si nemohli dovolit dál vydržovat své rodinné sídlo a tak se přestěhovali do mnohem menšího a méně komfortního příbytku. Obě tyto dvě události (smrt dědečka a stěhování) spolu s výchovou jeho neurotické matky a tet přispěly k tomu, že se Howard v roce 1908 nervově zhroutil,což můžeme ještě považovat za lepší konec, protože tehdy (a ne poprvé) uvažoval i o sebevraždě. Výsledkem kolapsu bylo, že nedokončil střední školu a bez absolvování nemohl nastoupit na žádnou univerzitu. Následující roky se věnuje hlavně poezii a psaní esejů, což tvoří jeho převážnou tvorbu, ač je znám jako autor hororových povídek. V roce 1917 přichází první menší úspěch s povídkami The Tomb a Dagon, které předznamenaly, jakým směrem se bude Lovecraft ubírat. Za dva roky se nervově hroutí jeho matka, je převezena do stejného sanatoria jako její dlouho zesnulý manžel, kde i ona v roce 1921 umírá. Lovecraft se dostává do područí svých dvou tet, které z něj chtějí vychovat dokonalého džentlmena, jenž se nemusí živit prací (což nebyl problém díky dědictví), ale ještě ten rok se Howard seznamuje se Soniou Šifirkin Haft Green, do níž se zamiluje a kterou si i v roce 1924 vezme. Tety ztrácí vliv, což se jim ani trochu nezamlouvá. Sonia je jeho první a poslední manželka, snad první i poslední žena. Díky výchově bláznivých žen se ve společnosti něžného pohlaví necítil zrovna nejlépe, což se odrazilo i v jeho próze, kde se se ženami setkáme skutečně jen velmi sporadicky a když, tak rozhodně ne jako s hlavními postavami. S manželkou se Howard přestěhoval do New Yorku, kde měla původně poměrně výdělečný obchod s klobouky, který však nakonec zbankrotoval. Lovecraft sem tam píše pro Weird Tales, stejný magazín jako R. E. Howard, Lovecraftův blízký přítel. Snaží se najít práci, aby uživil rodinu, ale nikdo nechce třicátníka, který nemá s prací žádné zkušenosti. Sonia si zatím nachází místo v Clevelandu a Lovecraft žije sám v New Yorku, který mu k srdci nikdy nepřirostl. Chce se vrátit do Providence, což také nakonec učiní, ale již bez manželky, s níž se roku 1929 rozvádí. Další žena se v jeho životě neobjevuje. Od návratu do rodného města až do roku své smrti přichází Lovecraftovo nejlepší období jeho života, jakýsi vrchol. Udržuje bohatou korespondenci se svými přáteli, mezi něž patří R. E. Howard, August Derleth, Robert Bloch, Clark Ashton Smith (poslední tři se zasloužili o rozvoj Lovecrafota mýtu i hororu vůbec), ale přes časté psaní dlouhých dopisů se mu dostává poměrně málo času na psaní próz. Ale pokračuje i v ní a píše svá nejlepší díla, ať už krátké povídky nebo delší práce jako The Case of Charles Dexter Ward (Případ Charlese Dextera Warda) a At the Mountains of Madness (V horách šílenství). V těchto letech dává jasnější podobu svému „lovecraftovskému mýtu“ a knize Necronomicon, jejíž jméno se poprvé objevilo v roce 1922 v povídce The Hound (Ohař). Lovecraftovský mýtus je toto (slovy samotného autora): „Všechny moje povídky, jakkoli spolu nesouvisejí, jsou založeny na základní báji nebo legendě, že naši Zemi kdysi obývaly jiné bytosti, které se však oddávaly černé magii, a proto ztratily domovské právo a byly ze Země vyhnány. Žijí však někde mimo náš prostor a jsou kdykoli připraveny se Země znovu zmocnit.“ Těmi jinými bytostmi jsou tzv. Prastaří (Ancient Ones) a těmi, kdo je vyhnali, Bozi-Stařešinové (Elder Gods). Mezi Prastaré se řadí posel Nyarlathotep a bohové Azathoth a Yog-Sothoth, kozlovitý bůh Shub-Niggurath a asi ten nejznámější Veliký Cthulhu. Clark Ashton Smith, August Derleth a další Lovecraftovi následovníci tento mýtus doplnili o bohy další. Necronomicon, kniha obsahující vše o Prastarých, to nejtemnější čtení, jaké kdy mohlo oko smrtelníka spatřit, je podle Lovecrafta dílem šíleného Araba Abdula Alhazreda, jehož jméno si propůjčil z v dětství oblíbených Pohádek tisíce a jedné noci. Že by už tehdy se v mysli malého dítěte rodily vize temných kosmických bohů? Necronomicon se sám stal legendou a mnozí, ať už spisovatelé (ti si vytvářeli nejen nové bohy, ale i další neexistující zakázané knihy), malíři (H. R. Giger) nebo filmaři (Sam Raimi) se jím nechali inspirovat. Ale Lovecraft si vymyslel ještě jednu důležitou věc, tedy důležitou pro jeho povídky. Vlastně ne věc, ale institut, Miskatonickou universitu v imaginárním městě Arkham. Do tohoto místa zasazuje některé své hrdiny, jako třeba šílence Herberta Westa – Reanimátora. Miskatonická universita se objevuje i v novele V horách šílenství. Lovecraft je často přirovnáván k E. A. Poeovi a ještě ke svému současníkovi, lordu Dunsanymu. Sám Lovecraft kdysi řekl: „Existují moje poeovské povídky a moje dunsanyovské povídky, ale kde jsou, probůh, moje lovecraftovské povídky?“ Ale ony jsou lovecraftovské povídky. Ať už je to jeho mýtus nebo styl jakým psal. Sám byl realistou a vlastně nevěřil tomu, co píše, což je v povídkách mnohdy poznat. Dokud zde nedojde hlavní hrdina strašného závěrečného poznání, stále si myslí, že lze úkazy vysvětlit racionálně, k čemuž se snaží použít vědecké metody. Často využívá ich-formu, aby příběh vypadal spíše jako skutečná výpověď. Vyhýbá se, záměrně, ženským postavám a dialogům, které naprosto chybí. Jeho povídky jsou plné tíživé atmosféry, kdy má čtenář pocit, že vše je špatné, zlo pomalu usedá na stránkách příběhu, až ho naprosto zaplaví. Lovecraftovi je vyčítáno, že je mnohdy příliš popisný, čímž se od Poea odlišuje a jeho povídky nedosahují takové vytříbenosti, ale možná právě tím získává svůj vlastní lovecraftovský styl. Roku 1936 se k jeho uším dostává zdrcující zpráva o smrti jeho blízkého přítele Roberta Erwina Howarda. Sám upadá do depresí. Ještě tentýž rok je mu oznámeno, že trpí rakovinou, na níž nakonec 15. března 1937 umírá. Jako by někdo chtěl, aby svého přítele následoval brzy a nemusel pro něj příliš truchlit. A podobně jako u R. E. Howarda i Lovecraftův odkaz přežívá nadále. Další literáti, méně či více nadaní, se inspirují jeho dílem, jeho mýty, rozpracovávají je a přidávají své vlastní prvky. Za jakousi reinkarnaci Howarda Phillipse Lovecrafta je považován britský hororový autor Brian Lumley, který se narodil v roce Lovecraftovy smrti. I díky němu temné vize přežívají dál.