Gabrielle Dorziat

Gabrielle Dorziat byla od mládí významnou osobností francouzského divadla, ve filmu se ale prosadila až v poměrně vysokém věku. Narodila se ve starobylém městě Epernay ve východní Francii a její pravé jméno znělo Marie Odilie Leonie Gabrielle Sigrist, až jako herečka později přijala pseudonym Dorziat (v některých pramenech také jako D'Orziat). Svou dívčí touhu po herectví realizovala studiem na Pařížské konzervatoři a na divadelním jevišti debutovala v roce 1900. Brzy se stala oblíbenou představitelkou elegantních dívčích typů, její počátky jsou spojeny především s divadlem Théatre du Vaudeville, později ale vystupovala i na dalších scénách. Hrála v klasických kusech, časem ale našla svou polohu v řadě her moderních autorů, jako byli Jean Cocteau, Jean Giraudoux nebo Jean-Luc Bernard. První zkušenost s filmem učinila Gabrielle Dorziat až jako zralá herečka při natáčení němého titulu L'INFANTE A LA ROSE (1921), pak se ale nadále věnovala výhradně divadlu. Ani nástup zvukového filmu ji nijak neoslovil, až později došlo ke zlomu a zatímco jiné herečky její generace pomalu pomýšlely na penzi a před kamerou se vyskytovaly jen sporadicky a v menších rolích, Gabrielle Dorziat se v pětapadesáti letech stala hvězdou francouzského filmu. V roli císařovny Alžběty se objevila v historickém dramatu MAYERLING (1935), čerpajícím z pohnuté epizody života rakousko-uherského dvora. Gabrielle Dorziat jako překvapivě pozdě objevená osobnost francouzského filmu začala točit několikrát ročně a během tří dekád hrála v bezmála sedmdesáti filmech. Byla oslovována pro středně velké až hlavní role matek či manželek hlavních hrdinů, ztvárňovala elegantní dámy středního a vyššího věku, převážně z lepší společnosti. Za pozornost stojí fakt, že její filmografie je přehlídkou vesměs kvalitních a umělecky hodnotných filmů, jen zřídka participovala na snímcích průměrných nebo dokonce podprůměrných. Je to dáno tím, že ji vyhledávali schopní režiséři a také tím, že jako vážená a zasloužilá členka nejslavnějšího divadla Comédie Française si mohla vybírat, v čem bude hrát. Z druhé poloviny třicátých let stojí za zmínku její velká role tyranské manželky hlavního hrdiny v dramatu MOLLÉNARD (1937), v menší roli se objevila v dodnes vysoce hodnoceném filmu KONEC DNE (Le fin du jour, 1939). Poměrně velkými hereckými úkoly byla znovu opakovaně pověřována v historických filmech jako Z MAYERLINGU DO SARAJEVA (De Mayerling a Sarajevo, 1940) nebo STÍN MINULOSTI (Le baron fantome, 1943). Stěžejní postavu markýzy de Maintenon pak vytvořila ve filmu KRÁLOVA PROHRA (Échec au roy, 1944) z doby vlády Ludvíka XIV. Po válce a krátce po ní na ni čekaly další příležitosti v umělecky významných filmech, objevila se například v prvním francouzském oscarovém filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947). V roce 1949 byla oceněna zvláštní trofejí jako nejlepší francouzská herečka. Po významově menších rolích v dalších kvalitních filmech (MANON, 1949) kritici pochvalně přijali její výkon v roli markraběnky Josefy v – opět historickém – filmu BOŽÍ SOUD (Le jugement du Dieu, 1949). Poválečné francouzské filmy měly značný ohlas i v zahraničí a pro Gabrielle Dorziat to znamenalo, že na prahu sedmdesátky dosáhla mezinárodního věhlasu, což vedlo k nabídkám k práci i mimo Francii, takže na přelomu 40. a 50. let točila například v Itálii, Británii a dokonce i USA (SO LITTLE TIME, 1952). V roce 1952 byla také členkou poroty mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Kromě divadla a filmu koncem padesátých let pracovala příležitostně i pro televizi, počátkem další dekády se objevila ve snímcích po boku budoucích hvězd o dvě generace mladších – například s Jean-Paul Belmondem ve filmu OPICE V ZIMĚ (Un singe en hiver, 1962). Ve Francii a s dalšími francouzskými herci pak hrála v americkém filmu GIGOT (1962) nominovaném na Oscara. Svou dlouhou kariéru ukončila Gabrielle Dorziat matky hlavní hrdinky ve filmu MUŽ ZA PEVNOU CENU (Un mari a prix fixe, 1965). Gabrielle Dorziat byla vdaná, ale do manželského svazku vstoupila poměrně pozdě – svatbu slavila v roce 1925 v Káhiře. Jejím manželem se stal hrabě Michel de Zogheb; pocházel z aristokratické rodiny z Blízkého Východu, která dlouhodobě sídlila v Egyptě a Michel byl mimo jiné bratrancem egyptského krále Fauda. Michel de Zogheb zemřel v roce 1964 a v té době se Gabrielle stáhla do ústraní. Za svou uměleckou činnost byla Gabrielle Dorziat dekorována nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, Čestnou legií. Zemřela v Biarritz 30. listopadu 1979 následkem infarktu ve věku 99 let a pohřbena je v Boulogne-Billancourt. Poctou její osobnosti je název divadla v rodném Epernay (Théatre Gabrielle Dorziat).