François Chaumette

François Chaumette celý život zasvětil hlavně divadlu, často účinkoval také v televizi, zatímco filmu se cíleně vyhýbal, přesto se nakonec podařilo režisérům přesvědčit jej k účasti ve více než třiceti filmech. Pocházel z rodiny obchodníka a sekretářky, narodil se v Paříži, ale vyrůstal v Clermont-Ferrand. Původně vystudoval filozofii a získal bakalářský titul, mezitím ale v epizodní roli absolvoval první zkušenost s filmovou kamerou (NÁVŠTĚVNÍCI Z TEMNOT - Les visiteurs du soir, 1942). Táhlo jej to k divadlu a na jevišti stál poprvé ve hře Sodoma a Gomora v Théâtre Hebertot. Po válce začal studovat v herecké škole René Simona, zároveň se nechal zapsat na pařížskou konzervatoř, kde se mimo jiné seznámil s Michelem Piccolim (*1922), s nímž jej pak pojilo celoživotní přátelství. Z konzervatoře byl vyloučen pro porušování školních stanov, prosadil se ale ve spolupráci s významným režisérem Jeanem Vilarem, pod jehož vedením vystupoval na divadelním festivalu v Avignonu (Dantonova smrt, Tragédie krále Richarda II.), později působil v pařížských divadlech Théâtre de Babylone nebo Théâtre de la Michodiere. Co se týče filmu, koncem padesátých let natočil čtyři filmy s režisérem Denysem de la Patelliere, ale i když hrál poměrně velké role, jeho jméno se neobjevilo na plakátech, protože mimo divadlo zůstával tehdy ještě málo známým hercem. To se týká například filmů POMSTA Z HROBU (Retour du manivelle, 1957) nebo LUČNÍ ULICE (Rue des Prairies, 1959). Tady hrál s Jeanem Gabinem, s nímž se mezitím setkal také v kriminálce NOC A ZMATEK (Le désordre et la nuit, 1958), zviditelnila jej též kriminálka ŠELMA NA SVOBODĚ (Le fauve est lâche, 1959). V roce 1957 byl François Chaumette angažován do nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, což je s podivem vzhledem k tomu, že tato scéna si vybírala vždy mezi nejlepšími absolventy konzervatoře, nikoli mezi vyloučenými delikventy. Chaumette ale mezitím prokázal v jiných divadlech, že je vyzrálým a kvalitním hercem a v Comédie Française strávil třicet let (1957-1987). Začínal v Molierových hrách, velkým úspěchem byl Racinův Britannicus (1961), s Molierovou hrou Scapinova šibalství pak absolvoval turné po severní Americe, v roce 1962 hrál i v Japonsku. Následovaly velké herecké příležitosti v díle W. Shakespeara, F. Schillera, F. I. Dostojevského nebo L. Pirandella, nadále ale převažoval francouzský repertoár. Ve spolupráci s dalšími herci z Comédie Française našel Chaumette bohaté uplatnění v televizi, kde hrál v adaptacích divadelních her, řadu příležitostí mu přinášely negativní historické postavy v seriálech, často spolupracoval s osvědčenými televizními režiséry jako byli Claude Barma, Jean Kerchbron nebo Stellio Lorenzi. Několikrát se objevil například v dobově oblíbeném cyklu LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS (1958-1966), poté to byly historické seriály RYTÍŘ DE MAISON ROUGE (Le chevalier de Maison Rouge, 1963), ve větším měřítku jej zviditelnil také mysteriózní seriál BELPHEGOR (Belphégor, 1965). Záporné role ztvárňoval příležitostně i ve filmu, připomeňme alespoň intrikánského vévodu Philippa de Gonzague ve slavném HRBÁČOVI (Le bossu, 1959) s Jeanem Maraisem v hlavní roli. Jen výjimečně se dostal ke kladnějšímu charakteru, jako byl například mušketýr Athos v televizním seriálu D'ARTAGNAN (1969). Na přelomu 60. a 70. let se François Chaumette v Comédie Française pokusil i o divadelní režii, zůstalo ale jen u několika inscenací z tvorby J. Racina nebo L. Pirandella. Velmi vytížený zůstával jako divadelní herec, kromě již zmíněných autorů francouzské klasiky to dále byly hry A. Strindberga, A. Čechovova nebo S. Becketta. Co se týče kamery, znovu pracoval spíše v televizi (seriál LESK A BÍDA KURTIZÁN - Splendeurs et miseres des courtisanes, 1975), i přes výjimečnou participaci ve filmu se nicméně objevil i v titulech známých také u nás po boku největších hvězd. S J. P. Belmondem to byl NÁSLEDNÍK (L'héritier, 1973), kde hrál advokáta, později s A. Delonem SMRT DAREBÁKA (Mort d'un pourri, 1977). V roce 1987 kvůli neshodám s novým vedením opustil François Chaumette divadlo Comédie Française, o rok později zde ale získal čestné členství a začal působit na menších pařížských scénách, koncem 80. let o několik menších rolí rozšířil i svou filmografii (NĚKOLIK DNŮ SE MNOU - Quelques jours avec moi, 1988). Mimo jiné se Chaumette věnoval také dabingu, častěji namlouval amerického herce Roberta Duvalla, diváci jej slyšeli i z animovaných filmů, ve francouzských filmech několikrát účinkoval jako vypravěč. Do Comédie Française se vrátil pohostinským účinkováním v 90. letech (Hamlet). François Chaumette zemřel následkem nádorového onemocnění 27. února 1996 ve věku 72 let. Jeho manželkou byla herečka španělského původu Paloma Matta (*1945), s níž měl tři děti. Zároveň doplňme, že Françoisova mladší sestra Monique Chaumette (*1927) je též herečkou, i když je spíše známá jako manželka slavného Philippa Noireta (1930-2006).