Geneviève Casile

Francouzskou herečku Genevieve Casile proslavily před kamerou role povýšených aristokratek, především ale patří k významným osobnostem francouzského divadla. Narodila se v Boulogne-Billancourt jako Genevieve Vanneufville, její otec Gaston Vanneufville byl stavebním inženýrem, matka Hélene byla dcerou malíře Alfreda Casile (1848-1909), po něm také Genevieve později přijala umělecký pseudonym. Jako mladá dívka se Genevieve věnovala tanci, zdědila také nadání k malování, hlavně ale hrála na klavír. Hru na klavír vystudovala na konzervatoři v Remeši, poté odešla do Paříže a pokračovala ve studiu herectví na Národní konzervatoři dramatického umění. Jako úspěšná absolventka konzervatoře byla Genevieve Casile přijata do angažmá v Comédie Française, kam ji přizval významný herec a režisér Maurice Escande. Na nejvýznamnější francouzské scéně strávila Genevieve Casile více než třicet let (1961-1993) a odehrála zde desítky slavných rolí. Na počátku své herecké dráhy zaujala především úlohou Roxany v Cyranovi z Bergeracu, velké příležitosti jí nabídl umělecký odkaz francouzských klasiků jako byl Moliere (Lakomec, Don Juan, Škola žen, Měšťák šlechticem) nebo Beaumarchais (Figarova svatba), hrála také v Shakespearovi nebo Dostojevském. Kromě Comédie Française hrála i mimo Paříž na divadelních festivalech. Stejně jako jiní herci spjatí s Comédie Française, tak i Genevieve Casile se před kamerou objevovala jen zřídka. Již počátkem šedesátých let navázala spolupráci s televizí, před filmovou kamerou se mihla poprvé v rámci povídkového projektu SEDM SMRTELNÝCH HŘÍCHŮ (Les sept péchés capitaux, 1962). O něco později se spolu s Antonellou Lualdi stala po boku Gérarda Barraye hlavní ženskou protagonistkou historických dobrodružných filmů POD VLAJKOU TYGRA (Il grande colpo di Surcouf, 1966) a PIRÁT SEDMI MOŘÍ (Surcouf, eroe dei sette mari, 1966), které byly ve své době velmi úspěšné. Častěji ale hrála v televizi, v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let ostatně nenatočila ani jeden film. V televizi účinkovala v adaptacích klasických literárních předloh (NA VĚTRNÉ HŮRCE – Les hauts de Hurlevent, 1968), zajímavé příležitosti jí přinesla také televizní zpracování divadelních her. Zmínku si zaslouží především její účast v historických seriálech; královnu Isabellu Anglickou hrála v PROKLETÝCH KRÁLÍCH (Les rois maudits, 1972), její kreace chladných vysoce postavených žen vyvrcholily titulní rolí popravené francouzské královny v seriálu MARIE ANTOINETTA (1975). V roce 1993 opustila Genevieve Casile stálé angažmá v Comédie Française (získala zde čestné členství), její aktivity ale pokračovaly velkými rolemi stárnoucích žen na různých pařížských jevištích (Vějíř Lady Windermerrové od Oscara Wilda), vystupovala také na slavném divadelním festivalu v Avignonu. Za vedlejší roli v Maupassantově Miláčkovi (v divadle Théâtre Antoine) získala v roce 1998 prestižní Molierovu cenu. Spolupráci s filmem obnovila po dlouhých letech rolí matky titulního hrdiny ve filmu o slavném pařížském zločinci LACENAIRE (1990). Podobnými úkoly v podobě maminek hlavních hrdinů se zatím naposledy připomněla ve filmech ROZCHOD (Partir, 2009) a ROZVODY (Divorces!, 2009).