Lea Padovani

Významná italská divadelní herečka Lea Padovani se narodila ve starobylém městečku Montalto di Castro nedaleko Říma, původ její rodiny byl ale na Korsice. Herectví studovala na Národní akademii v Římě a ještě před koncem války se začala uplatňovat na divadelních jevištích. Vystřídala postupně několik divadelních společností, vynikla především v letech 1946-1947, kdy v režii Luchina Viscontiho excelovala v Cocteauově hře Hrozní rodiče. Mezitím absolvovala i debut na stříbrném plátně a poprvé se objevila po boku svého tehdejšího divadelního kolegy Erminia Macaria v komedii NEVINNÝ KAZIMÍR (L´innocente Casimiro, 1945). O rok později hrála v jednom ze zásadních děl italského poválečného neorealismu SLUNCE ZASE VYCHÁZÍ (Il sole sorge ancora, 1946) v režii Aldo Vergana. Dvakrát pak točila s Giorgiem Bianchim, její nevšední půvab i mimořádné herecké nadání neunikly ani zahraničním filmařům a v režii Edwarda Dmytryka hrála v jeho důležitém filmu DEJ NÁM TENTO DEN (Give Us This Day, 1949). V roce 1948 obdržela od Orsona Wellese nabídku na roli Desdemony v jeho OTHELLOVI (1952). Kvůli sporům s producentem se ale přípravy na filmu protáhly na několik let a Lea Padovani musela nakonec tuto roli vzdát, protože měla jiné závazky. I když Lea Padovani žila především divadlem, v padesátých letech ji čekala i hvězdná filmová kariéra v celoevropském měřítku. Zatímco v britské produkci napřed hrála ve filmech, až pak zazářila v Londýně na divadelním jevišti, její francouzské angažmá probíhalo obráceně – napřed úspěšné divadelní turné v Paříži, až pak přišly nabídky od významného režiséra André Cayatta (ČERNÝ SPIS – Le dossier noir, 1955; OKO ZA OKO – Oeil pour oeil, 1957). Znovu samozřejmě točila i v Itálii, kromě velkých rolí v dramatickém žánru se objevovala i v komediích (TOTO A ŽENY – Toto e le donne, 1954), hrála také v poslední ze tří slavných veseloher CHLÉB, LÁSKA A… (Pane, amore e…, 1955). Mezi největší herecké úspěchy Ley Padovani patřilo triumfální divadelní turné v Británii v letech 1952-1953, později se do Londýna ještě několikrát vrátila, zajímavé výkony podala v představeních Jindřich IV., Kočka na rozpálené plechové střeše nebo Tetovaná růže. V padesátých letech navázala spolupráci také s televizí, kde účinkovala v adaptacích divadelních her, později hrála i v seriálech. Co se týče dalších filmových rolí, připomeňme alespoň její Kateřinu Medicejskou, díky níž ji i naši diváci dodnes znají z filmu KNĚŽNA DE CLEVES (La princesse de Cleves, 1960), ve Francii pak znovu hrála v adaptaci Zolova románu GERMINAL (1963). Opět ji ke spolupráci přizval Edward Dmytryk (VÁHAVÝ SVĚTEC – The Reluctant Saint, 1962), mezinárodní obsazení pak doplnila v koprodukčním filmu francouzského režiséra Christiana Marquanda CANDY (1968). Počátkem sedmdesátých let shledala Lea Padovani další nabídky ve filmu i divadle jako málo zajímavé a postupně se začala stahovat do soukromí. Věnovala se hlavně cestování, až později přikývla na účast v několika televizních seriálech, svou profesní dráhu uzavřela menší rolí hraběnky v dobrodružném filmu KRÁLOVA CIZOLOŽNICE (La putain du roi, 1990). Lea Padovani zemřela v Římě 23. června 1991 ve věku 70 let.