Maria Mauban

Vlastním jménem Marcelle Marthe Marguerite Michel, dcera novináře Alberta Michela. Od mládí se věnovala tanci, za středoškolských studií propadla divadlu a za pomoci rodinného přítele odešla do Paříže, kde se chtěla prosadit. Přes tři neúspěšné pokusy dostat se na konzervatoř debutovala v roce 1945 na divadelních prknech. Divadlo se pak stalo její doménou, hrála v řadě klasických kusů, ale také v tradičním repertoáru francouzského lehčího žánru frašek a komedií, později se i sama prosadila jako autorka divadelních her a spisovatelka. V divadle získala značnou popularitu, podpořenou zájezdovými představeními nejen ve Francii, ale také ve francouzsky mluvících zemích. Jako divadelní herečka byla aktivní do 80. let, souběžně hrála také ve filmu a televizi, ale odborníci soudí, že stříbrné plátno jí nedalo možnost prokázat herecký talent, jímž dlouhodobě oslňovala v divadle. Krátce po jejím nástupu u divadla následoval také debut u filmu. Poprvé hrála v dramatu PATRIE (1946). Po několika menších rolích dostala větší příležitosti po boku Henriho Vidala ve filmech QUAI DE GRENELLE (1950) a LA PASSANTE (1951), do širšího povědomí se dostala také komedií LA TABLE AUS CREVÉS (1951), kde s ní hrál slavný Fernandel, počátkem 50. let se prosadila i ve filmech zahraničních proveniencí (Itálie, Velká Británie). Z jejích mimofrancouzských filmů je na místě připomenout manželské drama CESTA PO ITÁLII (Viaggio in Italia, 1953), kde hrála po boku slavné Ingrid Bergman. Nadále hrála v několika filmech ročně, nikdy se ale nestala skutečnou hvězdou francouzského filmu, její poměrně četná filmografie z poloviny 50. let je navíc překvapivá vzhledem ke zvratům v soukromém životě (narození dítěte, rozvod, druhý sňatek). V této době také začala používat umělecký pseudonym Maria Mauban. Na přelomu 50. a 60. let začala natáčet také pro televizi. Z jejích televizních počinů vyniká kriminální seriál ABONENT NA LINCE U (L'abonné de la ligne U, 1964), který se v té době vysílal i u nás. Také v šedesátých a sedmdesátých letech hrála v řadě filmů, nezřídka i hlavní role, spolupracovala s nejslavnějšími režiséry své doby, většina jejích snímků je však u nás prakticky neznámá. Poslední velkou roli ztvárnila v romantickém dramatu HELLÉ (1972) režiséra Rogera Vadima, u nás jsme ji pak mohli vidět v komedii DOMOVNÍK (Le concierge, 1973). Filmografie Marii Mauban čítá včetně televize bezmála padesát titulů, u nás ji ale známe v podstatě jen jako paní Cruchotovou z filmu ČETNÍK A MIMOZEMŠŤANÉ (Le gendarme et les extra-terrestres, 1979), kdy Funèsovu manželku výjimečně nehrála Claude Gensac. Byla to ostatně také její poslední filmová role, v 80. letech se objevila již jen v několika televizních projektech, od roku 1994 ze zdravotních důvodů žije v soukromí. Maria Mauban byla dvakrát provdaná; poprvé se v roce 1953 vdala za herce Claude Dauphina (1903-1978), s nímž se ale rozvedla již po necelých dvou letech. Krátce po rozvodu se pak znovu provdala za průmyslníka Jeana Versiniho, s nímž pak žila do jeho smrti v roce 1983. S Claudem Dauphinem měla ještě před sňatkem syna Jeana-Clauda Dauphina (*1948), který je též hercem.