Yvonne Furneaux

Herečka Yvonne Furneaux užívala francouzský umělecký pseudonym a je rodačkou z Francie, ve skutečnosti je ale původem Angličankou. Točila v několika evropských zemích, účast v béčkových mezinárodních projektech střídala s výstupy v zásadních filmech slavných režisérů, její kariéra je ale dnes již více než čtyřicet let minulostí. Její vlastní jméno zní Elizabeth Yvonne Scatcherd, narodila se v Roubaix na francouzsko-belgických hranicích. K jejímu anglickému původu dodejme, že její otec Joseph Scatcherd pracoval v Roubaix jako ředitel pobočky britské banky Lloyds Bank. Dětství strávila Yvonne Furneaux ve Francii, na počátku druhé světové války se ale rodina vrátila do Velké Británie, po válce začala Yvonne v Oxfordu studovat francouzskou literaturu, zároveň se soukromě učila italsky, jejím původním plánem bylo stát se překladatelkou. Přitahovalo ji ale i divadlo a ke studiu herectví se nechala zapsat na Royal Academy of Art. První profesionální kroky na jevišti pro ni znamenaly hned velké role v Shakespearových hrách Macbeth a Zkrocení zlé ženy. Její mimořádné půvaby neunikly filmovým producentům a v roce 1952 odehrála první menší role před kamerou. Zmínku si zaslouží z následujícího roku ŽEBRÁCKÁ OPERA (The Beggar’s Opera, 1953) nebo první větší role v historickém filmu PÁN Z BALLANTREE (The Master of Ballantrai, 1953). Její věhlas brzy pronikl i mimo Británii a příležitost uplatnit kromě půvabů také znalost italštiny se jí naskytla v podobě nabídky od společnosti Cinecitta. V Itálii pak se slavným Michelangelem Antonionim natočila film PŘÍTELKYNĚ (Le amiche, 1955), v němž se prosadila jako jedna z přítelkyň hlavní hrdinky (Eleonora Rossi Drago). Přes nesporné fyzické přednosti, hereckou průpravu a znalost několika jazyků se pak Yvonne Furneaux několik let pohybovala v kvalitativně podružných titulech různých žánrů, kromě Itálie znovu točila i v Británii (PRINC S ČERVENOU MASKOU – Il principe dalla maschera rossa, 1955; MUMIE – Terror of the Mummy, 1959; VIA MARGUTTA, 1960), hrála také v několika britských televizních seriálech. Do mezinárodního povědomí pronikla Yvonne Furneaux znovu s Felliniho slavným filmem SLADKÝ ŽIVOT (La dolce vita, 1960), v němž jako zdrogovaná snoubenka Emma vytvořila dvojici s ústředním hrdinou (Marcello Mastroianni). Po boku Felliniho a Anity Ekberg pak byla jednou z nejobletovanějších celebrit na festivalu v Benátkách. Nato byla poprvé k natáčení přizvána i do rodné Francie, kde ve filmu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1961) ztvárnila půvabnou Mércedes, bývalou snoubenkou titulního hrdiny (Louis Jourdan). Velké role dostala i v doznívající éře italského žánru sandálu a meče, titulní úlohu královny Semiramis hrála ve filmu JÁ, SEMIRAMIS (Io, Semiramide, 1963), jako Helena Trojská se pak objevila ve snímku IL LEONE DI TEBE (1964). Z její další filmografie si zmínku zaslouží britský thriller HNUS (Repulsion, 1965) režiséra Romana Polanského, v němž s Catherine Deneuve vytvořila nesourodou sourozeneckou dvojici. Tehdy točila také pro západoněmeckou produkci (SMRTELNÉ PAPRSKY DR. MABUSEHO – Die Todesstrahlen des dr. Mabuse, 1964). Ve Francii byla její poslední prací kriminálka VRAŽEDNÉ ŠAMPAŇSKÉ (Le scandale, 1967), v níž pod režijním vedením Claude Chabrola vytvořila postavu Christine, podnikavé a proradné sestřenice hlavního hrdiny (Anthony Perkins). Později hrála manželku Vittoria Gassmana v italském filmu JMÉNEM ITALSKÉHO LIDU (In nome del popolo italiano, 1971). V režii Rolfa Thiele pak ještě hrála velkou roli profesorovy manželky ve filmu POKUŠENÍ ZA LETNÍHO VÁNKU (Versuchun im Sommerwind, 1972). V této době byla Yvonne Furneaux unavená neustálým cestováním a natáčením a nabízené role začala odmítat, i když později přiznala, že některá odmítnutí ji mrzela. Razantní omezení práce pro film koncem šedesátých let souvisí i s jejím soukromým životem. Při natáčení zmíněného filmu HRABĚ MONTE CHRISTO (1961) se seznámila s kameramanem Jacquesem Natteau (1920-2007), za nějž se v roce 1962 v Londýně provdala. Až po několika letech manželství pak Yvonne v pokročilém věku (bylo jí již přes čtyřicet) porodila syna Nicholase (*1969), který se dnes též uplatňuje v oblasti filmu. S manželem Jacquesem Natteau střídala Yvonne Furneaux bydlení ve Francii, Itálii a Británii, když jejich syn začal studovat v USA, načas se usadili i v Americe. Před filmovou kameru se vrátila po delší přestávce v roli Frankensteinovy pratety v britské hororové komedii FRANKENSTEINOVA PRATETA TILLIE (Frankenstein’s Great Aunt Tillie, 1984), v němž po boku Donalda Pleasance hrála titulní roli. Zvláště po úmrtí manžela Jacquese Natteau (2007) se Yvonne Furneaux zdržuje v soukromí, příležitostně ale reaguje na žádosti novinářů o rozhovor. Na otázku, co ji v její kariéře nejvíc mrzí, odpovidá, že chtěla víc hrát divadlo. Co se týče její dráhy u filmu, tady má jednoznačnou odpověď: „Fellini. Sladký život.“ Yvonne Furneaux v součanosti žije v Lausanne ve Švýcarsku.