Jean-Marc Tennberg

Jean-Marc Tennberg spojil ve své umělecké dráze několik profesí, byl filmovým, televizním a divadelní hercem, proslul ale také jako milovník poezie a recitátor, jeho přednes s vysokou úrovní verbálního projevu zaznamenaný na zvukových nosičích získal několik ocenění a dodnes se těší značnému zájmu. Narodil se jako Marc Trachtenberg na pařížském předměstí Pantin, jeho otec byl ruského původu, matka byla Francouzka. Herectví studoval u Maurice Escanda, jako profesionál začínal krátce po druhé světové válce souběžně v divadle a filmu. Jeho začátky byly ale těžké, prošel náročnou školou kabaretů, hudebních kaváren a lidových divadel. Vystřídal několik pařížských scén, hrál například v Théâtre Saint-George nebo Théâtre de la Gaité Montparnasse. V kinech jej diváci mohli poprvé zaznamenat v bezejmenné roli v dramatu OBĚŠENCOVA FARMA (La ferme du pendu, 1945), menší úlohy pak dostával několik dalších let, první větší příležitost mu přinesl film MYS NADĚJE (Le cap de l’espérance, 1951), poté jsme jej i u nás mohli vidět jako královského komorníka Lebela ve slavné komedii FANFÁN TULIPÁN (Fanfan la tulipe, 1951). Z dalších rolí v dobovém kostýmu připomeňme hraběte Rocheforta v Hunebellově adaptaci Dumasova románu TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1953), poté byl zlodějíčkem Savatem v Renoirově FRANCOUZSKÉM KANKÁNU (French Cancan, 1954), mihnul se i v několika životopisných filmech. Zmínku si zaslouží i účast v menších rolích ve filmech dalších významných režisérů jako byl například André Cayatte (VŠICHNI JSME VRAHOVÉ – Nous sommes tous des assassins, 1952). V padesátých letech točil Tennberg několikrát ročně, středně velké role mu kromě výše uvedených filmů nabízeli i tvůrci dramat a komedií ze současnosti, skutečně velkou příležitost dostal ale jen zřídka (CESTA Z DAMAŠKU – Le chemin de Damas, 1952). Začal spolupracovat také s televizí (KRÁLOVNA MARGOT – La reine Margot, 1961), kde získal jistou popularitu díky seriálu LA BELLE ET LE FANTOME (1962). Filmy v této době točil již jen zřídka, připomeňme alespoň postavu inspektora Cartwrighta, jíž přispěl do kriminální komedie NÁDHERNÝ IDIOT (Une ravissante idiot, 1964). Tady hrála hlavní roli Brigitte Bardot, s níž se již předtím setkal ve filmu jejího manžela Rogera Vadima LÁSKA NA POLŠTÁŘI (Repos du guerrier, 1962). O to více se Jean-Marc Tennberg věnoval uměleckému přednesu, recitoval nejen na divadelních jevištích, ale také v rozhlase a především v nahrávacích studiích, Velkou cenu Akademie obdržel za gramofonovou desku Od Villona po Préverta (1956). Z jeho posledních výstupů na jevišti připomeňme titulní roli doktora Knocka v úspěšné divadelní hře Knock aneb Triumf medicíny (Théâtre Montparnasse, 1965-1966). Koncem šedesátých let hrál také naposledy v televizi. Tennbergův život skončil tragicky 12. srpna 1971 ve věku 47 let v Lourmarin v jižní Francii, zahynul při pádu malého sportovního letadla. I když se vesměs uvádí, že šlo o nešťastnou náhodu, některé zdroje tvrdí, že to byla sebevražda, jak to ve svých vzpomínkách uvedl například režisér Claude Berri. Jean-Marc Tennberg je pohřben ve vesnici Saint-Gondon jižně od Paříže, kde v dětství trávil prázdniny.