Odoardo Spadaro

Odoardo Spadaro patřil v první polovině 20. století k velmi populárním italským zpěvákům, jeho obliba se pochopitelně promítla i ve filmu a s většími časovými odstupy odehrál před kamerou dvacet vedlejších rolí. Narodil se ve Florencii do rodiny policejního důstojníka, hudební nadání zdědil po matce, která hrála na harfu. Odoardo po střední škole v rodné Florencii začal studovat práva, ale již v roce 1912 odešel k divadlu. Během první světové války vystřídal několik divadelních společností a brzy v sobě objevil pěvecké vlohy. Kromě herectví se proto začal věnovat zpěvu, přičemž se sám doprovázel na klavír. U většiny svých písní byl zároveň autorem, úspěchy sklízel s rozvernými kuplety i vážněji laděnými šansony. V roce 1920 poprvé stál před filmovou kamerou, ale protože byl především zpěvákem, jeho projev zúročil až později zvukový film. Od roku 1926 několik let působil ve Francii, kde se mu podařilo stát se hvězdou slavného kabaretu Folies Bergere. Počátkem třicátých let pak absolvoval úspěšné turné po Americe, se svými koncertními programy procestoval i severní Afriku a do Itálie se vrátil jako mezinárodně uznávaná pěvecká hvězda. Po návratu do Itálie preferoval divadlo, jeho doménou byly operety a muzikály na hudebně zaměřených scénách, objevoval se ale i v dramatech po boku významných herců, hrál například ve Veroně v Shakespearově Romeovi a Julii. Ve filmu dostal velkou příležitost v podobě titulní role v komedii MAESTRO LANDI (1935) o farmáři, který se v cestě za lepším životem dostane do složitého soukolí dramatických situací. V podobně zaměřeném filmu DÍVKA Z JINÉHO SVĚTA (La fanciulla dell’altro mondo, 1934) byla jeho partnerkou tehdy slavná kráska Dria Paola. Jako zpěvák mezitím nacházel uplatnění v rozhlase, nahrával také na gramofonové desky. Z politických důvodů měl po druhé světové válce několik let problém s uplatněním, k práci hlavně před kamerou a na divadle se vrátil počátkem padesátých let. V příběhu ze zákulisí soutěže krásy MISS ITALIA (1950) se objevil v úloze ceremoniáře, mezinárodně obsazený Renoirův film ZLATÝ KOČÁR (Le carrosse d’or, 1952) mu přinesl velkou roli Dona Antonia, principála kočovné divadelní společnosti. V několika dalších filmech odehrál vedlejší role, za připomenutí ale stojí role Dona Gaetana Cefalu, otce hlavní hrdiny (Marcello Mastroianni) ve slavné komedii ROZVOD PO ITALSKU (Divorzio all’italiana, 1961). V padesátých letech navázal také bohatou spolupráci s televizí, v roce 1955 byl i členem poroty na mezinárodním písničkovém festivalu v San Remu. I když pro film a televizi pracoval prakticky až do smrti, závěr života nakonec strávil v rodné Florencii, kde zemřel 26. června 1965 ve věku 72 let.