Geronimo Meynier

Italský herec Geronimo Meynier zazářil v polovině padesátých let 20. století jako dětský herec, jeho filmografie se zastavila na počtu osmnácti natočených filmů, bezmála půlstoletí ale žije v soukromí. Narodil se za druhé světové války v přístavu Fiume, který dnes nese jméno Rijeka a leží v Chorvatsku, tehdy ale patřil k Itálii. Geronimo pocházel z dobře situované rodiny, jeho dědeček ve Fiume založil velkou továrnu na papír, předkové byli z Francie, což napovídá i příjmení. Rijeka byla po válce připojena k Jugoslávii, rodina Meynierů díky příslušnosti k vyšší společenské vrstvě ale odtud uprchla před komunistickými partyzány již v roce 1943. Geronimo část dětství strávil v chlapeckém penzionátu v Rakousku, v roce 1954 se vrátil k rodičům do Itálie. Krátce nato se zúčastnil konkurzu pro chystaný film režiséra Franca Rossiho NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ (Amici per la pelle, 1955). Porotu zaujal již tím, že na rozdíl od dalších tří stovek chlapců se ke konkurzu dostavil bez rodičů. Nakonec byl vybrán a jeho otec pak podepsal smlouvu s filmovou společností Cinecitta, která Geronimovi zaručovala příjem desetinásobku tehdejšího průměrného platu. Film NEJLEPŠÍ PŘÁTELÉ o přátelství dvou teenagerů z odlišných sociálních vrstev zaujal především odborníky, triumfoval na festivalu v Benátkách a jednu trofej si odnesl i v cenách udílených Italským syndikátem filmových novinářů. I když se čtrnáctiletý Geronimo Meynier stal v polovině padesátých let dobře placenou celebritou, zachoval si chlapeckou bezprostřednost, což mimo jiné dokládá poznámka zmiňovaná v biografiích o jeho příjezdu na festival do Benátek vlakem druhé třídy. Se svou sympatickou tváří a přirozeným hereckým projevem oslovil i další filmaře a stal se obsazovaným představitelem dospívajících chlapců. Menší roli dostal ve filmu GUENDALINA (1957) režiséra Alberta Lattuady, větší příležitost pak dostal v romantické komedii LÁSKA A DRBY (Amore e chiacchiere, 1958) v režii Alessandra Blasettiho, v níž byl jeho otcem slavný Vittorio de Sica. Jako osmnáctiletý hrál Meynier v roce 1959 v šesti filmech, nejúspěšnějším domácím titulem byla komedie z první světové války VELKÁ VÁLKA (La grande guerra, 1959), kde se ovšem mihnul jen v podružné roli posla. Naopak v průměrných komediích té doby hrál opět velké role (PRVNÍ LÁSKA – Primo amore, 1959; ZIMNÍ PRÁZDNINY – Vacanze d’inverno, 1959). Větší příležitosti dostal ještě v mimořádně úspěšných komediích po boku slavného komika Toto (TOTO, FABRIZI A DNEŠNÍ MLÁDEŽ – Toto, Fabrizi e giovanni d’oggi, 1960; TOTOTRUFFA, 1962). Meynierovu filmografii uzavírá titulní role Romea v adaptaci klasického Shakespearova dramatu ROMEO A JULIE (Giulietta e Romeo, 1964) režiséra Riccarda Fredy. Tento film sice italskými kiny prošel bez většího zájmu, velký úspěch ale zaznamenal například v Japonsku, odkud Geronimovi chodily tisíce dopisů obdivovatelek. Na další filmovou kariéru však Geronimo Meynier rezignoval; důvodem byla nejen všeobecná krize italské kinematografie, ale také problematická transformace dětských herců do mužských rolí. Geronimo Meynier od poloviny šedesátých let žije v Miláně, kde dlouho pracoval v automobilovém průmyslu (láska k technickým oborům jej ostatně provázela již od dětství). S manželkou Monicou má tři děti.