Michel Ardan

Michel Ardan se ve francouzské kinematografii prosadil nejprve jako herec, později i poměrně úspěšný producent. Pocházel z Turecka a jeho vlastní jméno bylo Khatchik Kazazian, od mládí ale žil ve Francii a k herectví se dostal krátce po druhé světové válce, poprvé se objevil po boku Jeana Gabina ve filmu MARTIN ROUMAGNAC (1946). Ještě koncem čtyřicátých let se stal vyhledávaným představitelem vedlejších rolí, vícekrát jej ke spolupráci přizval například Maurice Labro, který mu svěřil menší úlohy gangsterů ve dvou komediích s Fernandelem v hlavní roli (HRDINSKÝ PAN BONIFÁC – L’héroique Mr. Boniface, 1949; NÁMĚSÍČNÍK BONIFÁC – Boniface somnambule, 1951). S Fernandelem – tentokrát již v režii Henriho Verneuila – se setkal znovu jako námořník ve filmu BERÁNEK S PĚTI NOHAMA (Le mouton a cinq pattes, 1954). Tehdy častěji točil s Henrim Lepagem (VE STYLU SHERLOCKA HOLMESE – A la maniere de Sherlock Holmes, 1956). I když Ardanova filmografie zahrnuje řadu průměrných titulů různých žánrů, nelze opomenout roli Ritona, starého komplice gangstera Abela (Lino Ventura), ve filmu VELKÝ RISK (Classe tous risques, 1960). I když byl počátkem šedesátých let zaměstnaným filmovým hercem, postupně se začal zajímat o vznik filmů ze strany zázemí a vypracoval se do pozice producenta. Ve formátu celovečerních filmů poprvé produkoval drama NEPŘÁTELÉ (Les ennemis, 1961) režiséra Edouarda Molinara, kde sám také hrál, tento snímek ovšem neměl nijak valný úspěch. K lepšímu výsledku v podobě více než dvou miliónů diváků v kinech se Ardan v opětovné spolupráci s Molinarem vypracoval s filmem NÁDHERNÝ IDIOT (Une ravissante idiote, 1964) především díky hvězdnému obsazení hlavních rolí (Brigitte Bardot, Anthony Perkins). Další komerční triumf si Michel Ardan jako producent mohl připsat s Enricovým filmem VELKÉ HUBY (Les grandes gueules, 1966) se slavným Bourvilem v hlavní roli. Ve slibné spolupráci s Bourvilem pak pokračoval filmem ARNAUDOVI (Les Arnaud, 1967), později svým jménem zaštítil vznik dramatu VRAHOVÉ POŘÁDKU (Les assassins de l’ordre, 1971). Jen výjimečně se již objevoval před kamerou, příležitostně se ale podílel na scénáři. K největším komerčním úspěchům se dopracoval ve spolupráci s hudební skupinou Les Charlots a film BAŽANTI (Les bidasses en folie, 1971) vidělo jen ve francouzských kinech přes sedm miliónů diváků. Produkci dalších úspěšných filmů Les Charlots ovšem zajistil bratr jednoho ze slavné čtveřice, Christian Fechner. I když později Michel Ardan produkoval filmy dalších významných režisérů typu Roberta Enrica (VLÁDCI PODZEMÍ – Les caids, 1972) nebo Christiana-Jaque (DOKTOR SPRAVEDLNOST – Docteur Justice, 1975), velkých úspěchů již nedosáhl. Jeho poslední prací na pozici producenta byla kriminálka AŽ MĚSTO PROCITNE (Quand la ville s’éveille, 1975), kde si opět po delší době také zahrál vedlejší roli policejního inspektora. S nevalným úspěchem se pak ještě dvakrát pokusil o filmovou režii pod pseudonymem Christian Caza. Michel Ardan zemřel v Paříži 9. května 1979 ve věku 58 let.