Duccio Tessari

Italský režisér Duccio Tessari natočil třicet filmů a patřil k typickým představitelům průměrné produkce italské kinematografie šedesátých a sedmdesátých let, což obnáší především tvorbu v různých modifikacích dobrodružného žánru. Pocházel z Janova, kde také začínal jako tvůrce krátkých dokumentů, koncem padesátých let přesídlil do Říma a začal se prosazovat jako scénárista tehdy oblíbeného žánru sandálu a meče. V tomto žánru také realizoval svůj celovečerní debut TITÁNI PŘICHÁZEJÍ (Arrivano i titani, 1961), který měl být satirickým odlehčením vážně se tvářících produktů jiných režisérů, film ovšem nevybočoval z dobového průměru. Vyšší umělecké ambice měl filmový přepis osvědčené divadelní hry BENÁTSKÝ PEKAŘ (Il fornaretto di Venezia, 1963); šlo již o pátou filmovou verzi a Tessari pro ni získal mimo jiné významné francouzské herce v čele s Michele Morgan. Úspěch a popularitu mu pak přinesly filmy z žánru spaghetti westernů s Giulianem Gemmou, který se stal jeho oblíbeným hercem (PISTOLE PRO RINGA – Una pistola per Ringo, 1965; RINGŮV NÁVRAT – Il ritorno di Ringo, 1966). Kromě toho Tessari znovu pracoval jako scénárista pro jiné režiséry, podílel se například na Leonově filmu PRO HRST DOLARŮ (Per un pugno di dollari, 1964). Úpadek zájmu o spaghetti westerny přiměl Tessariho k přechodu k dalšímu komerčně úspěšnému žánru na vzestupu, což byly gangsterky, případně odnož kriminálek giallo (SMRT NASTALA VČERA VEČER – La morte risale a ieri sera, 1971; MOTÝL SE ZKRVAVENÝMI KŘÍDLY – Una farfalla con le ali insaguinate, 1972). Dvakrát přizval ke spolupráci Alaina Delona (TONY ARZENTA, 1973; ZORRO, 1975), tyto filmy však více než v Itálii a Francii zaznamenaly úspěch ve Španělsku. Znovu také točil s Giulianem Gemmou (SAFARI EXPRESS, 1976), s mezinárodním obsazením realizoval kriminálku TVRDÍ MUŽI (Uomini duri, 1974), ani tento počin však neměl nijak velký úspěch. Později se Duccio Tessari soustředil na práci v televizi a z jeho seriálové tvorby byly u nás uvedeny SETINA SEKUNDY (Un centesimo di secondo, 1985) a ZÁKON POUŠTĚ (Il principe del deserto, 1989). Druhý jmenovaný seriál zasazený do exotického Maroka byl později ve zkrácené verzi uveden i v kinech. Manželkou Duccia Tessariho byla herečka Lorella de Luca (*1940), na jejich sňatek v roce 1965 navazovala spolupráce na devíti filmech (tři z nich spolu natočili hned v roce 1965). Měli spolu tři děti, nejznámější je dcera Fiorenza Tessari (*1968), která je herečkou. Duccio Tessari zemřel následkem nádorového onemocnění ve svém domě v Římě 6. září 1994 ve věku 67 let.