Vladimír Družnikov

Vladimír Družnikov se narodil 30. června 1922 v Moskvě. Studoval na MChATu (Moskevská umělecká divadelní škola) (1943-1945). Od roku 1945 - herec „Divadelního studia filmových herců“ Před studiem v ateliéru hrál v inscenacích „Centrálního divadla dětí“. V roce 1974 se stal Národní umělec SSSR. Velmi aktivně se podílel na dabování zahraničních filmů (hlasem Družnikova mluvil Jean Marais v trilogii o Fantomasovi či Gojka Mitiče ve zfilmovaných mayovkách a další) Mám před sebou svázaný časopis „KINO“ročník 1946. Když se dívám do rejstříků osobností, spousta odkazů je u herce Vladimíra Družnikova, a aby také ne. V oné době byl jmenovaný herec velice populární a zrovínka dlel u nás v Československu.Proč? Na to si odpovíme následně. Těsně po válce, se v našich barrandovských ateliérech točila slavná sovětská pohádka „Kamenný kvítek“ pod Ptuškovou režií. Když pak tento film přišel do kin, nikdo nemohl přehlédnout hlavního hrdinu Danilušky, kterého představoval právě Vladimír Družnikov. Jeho pěkná tvář s ruskými rysy, dobře vynikla v tomhle barevném a do dneška oblíbeném snímku.Film se točil u nás z důvodu, že v SSSR, byly ateliéry válkou zničeny. Vladimír Družnikov se narodil do dobře situované rodiny s vojenskou tradicí. Když dokončil střední školu, ihned přešel do studia „Centrálního dětského divadla“ a následně si podal, to bylo v roce 1941, přihlášku do MChATu. V roce 1943 režisér Vladimir Petrov hledal herce pro hlavní roli do filmu "Viní bez viny". Při hledání herce, režisér Petrov přišel do „Moskevského uměleckého divadla“ a ve škole při tomto divadle, uviděl vysokého a hezkého Družnikova. Režisér navrhl, aby se ucházel o roli Neznamova. Družnikov souhlasil, i když musel opustit školní studium, protože existovalo nepsané pravidlo: student, který v době studií hraje ve filmu, což byla praxe, která se netýkala pouze sovětských studentů, je automaticky vyloučen z této instituce. Vladimír Družnikov byl pro roli Neznamova naprosto ideální. Film "Viní bez viny" přišel na plátna kin v roce 1945 a bylo to vítězné tažení. Herec Družnikov se tímto okamžikem stal slavným. Sám Sergej Durylin, znalec umění Ostrovského, napsal: "To je - krásný Grigorij Neznamov, myslím, že právě takového by si přál Ostrovskij vidět na jevišti." Skvělý debut mladého herce mu okamžitě otevřel dveře do velkého světa filmu. Začal být zván k natáčení spousty filmů od mnohých režisérů, ale Družnikov si vybral jeden –slavného pohádkového "vypravěče", režiséra Alexandra Ptuška. A udělal setsakramentsky dobře. Neboť, jak jsem již předeslal na začátku, v barevné filmové pohádce "Kamenný kvítek“ Vladimir Družnikov hraje Danilušku a hraje jej skvěle.Vedle něj si v této filmové pohádkové kráse zahraje nádherná Tamara Makarová v roli „Paní Měděné hory“ a miloučká Jekaterina Děrevščiková v roli Káti. Družnikov si přeje hrát něco současného a koncem roku se mu nabídne skvělá příležitost, když vůdčí osobnost sovětské kinematografie Ivan Pyrjev (nikdy u jeho jména nezapomenu přidat: režiséra veleslavných „Kubáňských kozáků) mu nabídne koncem roku 1946, roli Andreje Balašova ve filmu „Vyprávění o zemi sibiřské“. Tento barevný film byl populární i u nás. Jeho název mu byl však změněn , takže u nás se jmenoval „Píseň tajgy“. Byl to moc pěkný film, který se v SSSR umístil na třetím místě v popularitě, což i v tomto případě znamená, že diváci brali pokladny biografů útokem. O rok později, jsou tvůrci filmu oceněni Stalinovou cenou. Tohle vysoké ocenění je prvním, které se Družnikovi dostává, ale vězte, že ne poslední. Skočme rovnýma nohama do roku 1948, do doby, kdy režiséři Aleksandr Faintsimmer a Vladimir Korš-Sablin ve studiu Belarusfilmu, začínají pracovat na filmu o hrdinovi z poslední války Konstantinu Zaslonovi. Role statečného vlastence(zemřel v roce 1942) byla okamžitě nabídnuta bez zaváhání - Vladimíru Družnikovi. Proč jemu? Sami režiséři tohle vysvětlili rázem, že herec byli vzhledem velmi podobný hrdinovi, ale hlavní věc -s popularitou Vladimíra Družnikova se tehdy v sovětské kinematografii nemohl srovnat žádný herec. Páni režiséři se nemýlili. Když se v roce 1949 film vydal na pouť po sovětské zemi, okamžitě stál na nejvyšší příčce v návštěvnosti. Není tedy divu, že náš milý Vladimír Družnikov jde z role do role.Během čtyř roků hraje čtyři hlavní role. Rozmezí 40-50-tých roků bylo šťastným Družnikovým údobím nejen v hereckém kariéře. Na jednom z častých setkání s diváky v Minsku, byl v hotelu nejen Družnikov, ale i také dobře známý herec Sergej Lukjanov (Gorgej Gorgejevič Voron z "Kubáňských kozáků" manžel Kláry Lučko (Dáša Šelestová z téhož filmu).Ta Vladimíra představila herečce Nině Chalové.A co myslíte, že z toho bylo? Pro milovníky šťastných filmových konců mám dobrou zprávu.Samozřejmě, že z toho byla hlučná a veselá svatba. . Na počátku 50-tých let, byl Družnikov na vrcholu své slávy, a zdá se, že i on věřil, že to tak vydrží ještě dlouho. Proto, když za ním přišel ředitel divadla pojmenovanému po Vladimiru Majakovském Nikolaj Okhlopkov a nabídl mu roli Hamleta, herec nabídku odmítl . Věřil, že jedině film může rozšířit jeho tvůrčí život. Bohužel se mýlil. V 50-60-tých letech Družnikov natáčel to ano, ale stále víc musel hrát druhořadé role. Zde předkládám některé z nich: "Admirál Ušakov", "Korábi útočí" (1953), ""Rozmarná žena" 1955), "První radosti" (1956 ), "Vlaštovka" (1958). V "ohni nesmrtelnosti" Družnikov hrál hlavní roli - Giordana Bruna - ale film nakonec k divákům nedorazil pro zásah cenzorův. Od poloviny 60-tých let se Družnikov prakticky neobjevuje v nových filmech. Vzpoměl si však na něj jeden z režisérů, který dobře věděl jakým talentovaným hercem Družnikov je. Byl to Arkadij Kolcatyj , který ho pozval k natáčení dobrodružného filmu "Tajemný mnich." Film se dostal na plátna kin v roce 1968 a byl velice dobře přijat publikem. Později se tento širokoúhlý film promítal úspěšně několik let v malém sále kina "Oktjaber" v Moskvě. Mezitím však je Družnikov nucen hledat si jiné způsoby příjmu: a tak doprovází umělecká tělesa po celé zemi, přivydělává si čtením poezie a prózy a nezanedbatelnou činností se stává dabing.Začíná být v dabingových studiích jako doma. Jako bych psal o naších hercích současnosti a hle, to je stav v SSSR před více než-li čtyřiceti roky. Tak vypadají léta šedesátá pro Vladimíra Družnikova, druhdy herce nejslavnějšího ze slavných.Stalo se tedy, že v jugoslávsko-německých indiánkách dává hlas Gojku Mitičovi či jak již bylo zmíněno výše Jean Maraisovi ve "fantomaské trilogii". Kromě toho, herec hrál v několika inscenacích „Divadelního studia filmových herců“ : Paratova ve hře "Dívka bez věna" a Cherkuna v "Barbarech". Nejvýznamnější snímky s Družnikovem v sedmdesátých letech jsou: "Policisté" (1971), "Muž v civilu" (1973), "Žádný prostor pro chybu" (1975), "Hospoda na Pjatnické" (1977). Na počátku 80-tých let si filmový tvůrci opět vzpomněli na Družnikova. Tak se stane že hraje filmech, jeden se jmenuje "Byli to herci" (1981) a druhý "Probuzení" (1983). Nicméně, pro herce takových kvalit, jsou tyhle „návraty“ již jistým druhem paběrkování. Doba jeho nebetyčné slávy je navždy pryč.Což i jen při psaní těchto řádků vzbuzuje ve mně lítost a nostalgii. Družnikov zemřel v Moskvě 20.února 1994. Bylo mu jen 72 let. Tamara Semina, vzpomíná: "Zemřel Vladimír Družnikov, skvělý herec a divadelní spolek na jeho pohřeb uvolnil 60 tisíc rublů.Co víc mohl udělat?" Vzletná slova, smutná slova, slova, která doprovodila báječného a pozoruhodného herce Vladimíra Družnikova na jeho poslední cestě… Urna s popelem Vladimira Vasiljeviče Družnikova je uložena Troekurovském hřbitově v Moskvě. Snímek místa jeho posledního odpočinku je přiložen ve fotogalerii. ceny a ocenění Vítěz Státní ceny SSSR: 1948, za roli Andreje Balašova ve filmu "Vyprávění o sibiřské zemi" 1950, za roli K.S. Zaslonova ve filmu "Konstantin Zaslonov.