Colette Déréal

Colette Deréal se již v dětství chtěla stát zpěvačkou, nakonec se jí i stala, v mezičase byla ale také filmovou a divadelní herečkou. Narodila se v Saint-Cyr-l’École poblíž Versailles, její vlastní jméno bylo Colette de Glarélial. Krátce po jejím narození rodina přesídlila do Marseille, zásadní léta dospívání pak Colette strávila v Juan-les-Pins na Azurovém pobřeží a na toto městečko do smrti ráda vzpomínala. Již v dětství se Colette Deréal rozhodla, že bude zpívat, kvůli trémě a dalším faktorům se v patnácti letech kariéry operní zpěvačky musela ale vzdát, poté odešla do Paříže a studovala herectví ve slavné škole René Simona. Před kamerou stála poprvé jako zpěvačka Lucienne ve filmu V KRÁLOSTVÍ NEBESKÉM (Au royaume des cieux, 1949), poté hrála středně velké role ve filmech různých žánrů, v padesátých letech točila i několikrát ročně, připomeňne alespoň kriminální komedii S POZDRAVEM BLAKE (Voutre dévoué Blake, 1954) nebo veselohru MOTORKÁŘI (Les motards, 1956), sluší se připomenout i její účast v komerčně úspěšných titulech režiséra Maurice de Canonge. Colette Deréal dostala příležitost pracovat i pro hollywoodskou produkci, hrála například ve válečném filmu LITTLE BOY LOST (1953), v roli sekretářky hlavního hrdiny (Gene Kelly) se pak objevila i v komedii THE HAPPY ROAD (1957), hrála také v jednom americkém seriálu. Nabídku na sedmiletou smlouvu z Ameriky ale odmítla, protože milovanou Francii nechtěla opustit. Mezitím se na domácí půdě konečně dostala k vysněné profesi zpěvačky a v 50. a 60. letech zpívala v kabaretech i velkých divadlech, účinkovala v populárním kabaretu Bobino, v letech 1961-1965 se dostala i na jeviště slavné pařížské Olympie. V roce 1961 reprezentovala Colette Deréal Francii na pěvecké soutěži Eurovize, kromě zpěvu nadále hrála ve filmu, své aktivity rozšířila také o divadlo a televizi, objevila se například v pěti epizodách oblíbeného detektivního seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les dernieres cinq minutes, 1958-1959). Její filmografie se uzavřela vedlejší rolí majitelky restaurace Rolande v kriminálce VE ZNAMENÍ BÝKA (Sous le signe du taureau, 1969), o pár let později se ale ještě objevila v jednom televizním seriálu. Později se Colette Deréal usadila v Monaku, kde se uplatnila mimo jiné jako novinářka, v soukromí se věnovala malování, na veřejnost ale pronikly její aktivty v oblasti ochrany zvířat. V médiích se často objevovala po boku své blízké přítelkyně, monacké kněžny Grace. Jako zpěvačka vystupovala již jen výjimečně, naposledy zpívala na vyzvání svých přátel v roce 1985 v Cagnes-sur-Mer v jižní Francii. Colette Deréal zemřela v Monaku následkem infarktu 12. dubna 1988 ve věku šedesáti let. Zůstalo po ní sedmnáct filmových rolí a desítky gramofonových nahrávek. Zatím naposledy se její jméno v médiích objevilo v roce 2007, kdy byl její portrét od uznávaného německého malíře Gerharda Richtera v aukční síni Sotheby’s prodán za více než milión dolarů.