Augusto Genina

Italský režisér Augusto Genina patřil k vyhledávaným a vytíženým filmařům v době němé éry, mimo Itálii ale našel bohaté uplatnění i po příchodu zvuku, několik zajímavých titulů vytvořil v rodné Itálii i po druhé světové válce. Byl rodákem z Říma a pocházel z dobře situované rodiny, po střední škole studoval na univerzitě, ale fakultu stavebního inženýrství opustil, protože jej zajímalo divadlo. Začal psát divadelní kritiky, později byl i autorem několika her, okouzlen světem filmu se ale ještě před první světovou válkou začal realizovat jako scénárista, vícekrát spolupracoval s Baldassarrem Negronim. Již v roce 1913 natočil své první krátké filmy, jako jeho režijní debut se uvádí krátký film MANŽELKA JEHO VÝSOSTI (La moglie di sua eccellenza, 1913). Jenom během první světové války natočil Genina bezmála třicet filmů, v nichž hrály tehdy slavné herečky jako Maria Jacobini nebo Italia Almirante Manzini, poté i s mladou Carmen Boni (1901-1963), která se později stala i jeho manželkou. Po válce přivedl k filmu svého bratrance Maria Cameriniho (1895-1981), který se později stal taktéž úspěšným režisérem. Ovšem zatímco Camerini setrvával v Itálii, Genina na krizi italské kinematografie v polovině dvacátých let reagoval odchodem do zahraničí a nové úspěchy začal sklízet v Německu. Filmem VĚZENKYNĚ ZE ŠANGHAJE (Die Gefangene von Shanghai, 1927) pokračoval ve spolupráci s Carmen Boni, která hrála hlavní role i v jeho dalších německých filmech. V německo-francouzské koprodukci natočil film LATINSKÁ ČTVRŤ (Quartier Latin, 1929) - opět s Carmen Boni v hlavní roli, výhradně v produkci Francie pak realizoval významný snímek MISS EVROPA (Prix de beauté, 1931) s hollywoodskou hvězdou Louise Brooks. Střídavě pak pracoval ve Francii a Německu, z jeho další tvorby uveďme film GONDOLA ROZKOŠE A SNŮ (La gondole aux chimeres, 1936). V Německu natočil několik filmů z tehdy oblíbenou herečkou Magdou Schneider, některé z nich se dostaly i do československých kin (UTRPENÍ A LÁSKA ŽENY - Frauenliebe, Frauenleid, 1937). Až těsně před druhou světovou válkou se Genina vrátil do Itálie, kde prokázal svou schopnost natočit jakýkoliv film zpracováním tří válečných snímků, které byly otevřenou propagací fašistického režimu (BÍLÁ ESKADRONA - Squadrone bianco, 1936; ALCAZAR - L'assedio dell'Alcazar, 1940; BENGHÁZÍ - Benghasi, 1942). Ve všech třech hrál hlavní roli Fosco Giachetti a Genina za všechny tři filmy obdržel nejvyšší trofej na festivalu v Benátkách, Mussoliniho pohár. Mezitím se Genina rozvedl s Carmen Boni a jeho druhou manželkou se stala herečka Betty Becker, původem Američanka. Po válce s sebou Genina nesl cejch umělce spojovaného s fašistickými filmy, účast ve výše zmíněných snímcích ostatně uškodila i většině zúčastněných herců. K režii se vrátil až po několika letech, kdy projevil ambice přiblížit se k neorealismu syrovým venkovským dramatem obsazeným převážně neherci NEBE NAD BAŽINAMI (Cielo sulla palude, 1949). Nominaci na Zlatého lva na festivalu v Benátkách sice neproměnil, získal ale Mezinárodní cenu a také Stříbrnou stuhu udělovanou Italským syndikátem filmových novinářů. Filmem TŘI ZAKÁZANÉ PŘÍBĚHY (Tre storie proibite, 1952) zpracoval skutečnou událost zřícení schodiště v jedné veřejné budově v Římě, nutno ale dodat, že ve stejné době a mnohem zdařileji tento námět zpracoval Giuseppe de Santis (ŘÍM V 11 HODIN - Roma ore 11, 1952). Předposlední Geninův film MADDALENA (1954) mu vynesl nominaci na Velkou cenu festivalu v Cannes, načež byl přizván k opětovné práci ve Francii, kde natočil svůj poslední snímek FROU-FROU (1955) s Dany Robin v titulní roli. Vážné onemocnění srdce jej pak donutilo k odchodu do ústraní. Zemřel v Římě 28. září 1957 ve věku 65 let.