Klára Mikulková

Herečka, hudebnice a moderátorka Klára Mikulková – Šidlová se vyjma své umělecké práce v současné době věnuje i zlínské Hudební škole Yamaha, kterou z pozice ředitelky vede a v níž se zároveň také zabývá původně vystudovanému pedagogickému povolání jako lektorka hry na zobcovou flétnu a oboru rytmické krůčky. „Pocit, že dělám něco zajímavého, že zároveň rozvíjím dětské nadání a jejich hravost i fantazii mi přijde daleko smysluplnější, než stát na jevišti a interpretovat něčí myšlenky či názory na divadelní zpracování. Práce s dětmi mě naplňuje víc než herectví,“ přiznává sama Mikulková – Šidlová. K výše uvedeným činnostem Mikulková dále stíhá podnikat v mimoškolní výchově a vzdělávání, neboť se zabývá také pořádáním kurzů i školení, provozováním kulturních, kulturně - vzdělávacích nebo zábavních zařízení, stejně tak jako pořádáním kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí. Klára Mikulková – Šidlová sice absolvovala na zlínské Soukromé vyšší odborné škole umění v hudebně dramatickém oboru rolí Claudie v inscenaci Tři ženy navíc B. Chapelleho, která se hrála na scéně Divadla Mandragora, ale v ten čas měla již nastudovanou také roli Šprince ze známého muzikálu Šumař na střeše tria Bock & Stein & Harnick, který patřil do repertoáru zlínského Městského divadla. Ostatně na jevišti posledně jmenovaného divadla se Mikulková objevila kromě jiných rolí, také v roli Chimky z Ostrovského komedie Kdo hledá, najde nebo jako mladší jeptiška z Vieweghovy hry Andělé všedního dne, která se prozatím stala její větší poslední hereckou příležitostí. Vzhledem k uměleckému talentu Kláry s přihlédnutím k jejím současným hudebnickým a pedagogickým aktivitám lze však předpokládat, že se s ní na divadelních prknech, co znamenají svět, jistě ještě potkáme. Klára Mikulková – Šidlová získala v čase zlínských studií možnost představit se jako herečka také před kamerou a debut si tak odbyla coby dcera titulního hrdiny v Michálkově psychologickém dramatu Lovec a Datel. Od té doby se Mikulková na filmovém plátně ani na televizní obrazovce neobjevila, přesto doufejme, že se s ní na celuloidovém pásu či na digitálním záznamu přeci jen v budoucnu ještě potkáme; a třeba i v postavě, v níž by ideálně propojila svůj herecko - hudebnický talent s komplexním uměleckým projevem. Klára Mikulková – Šidlová se věnuje nejenom herectví, ale také hře na flétnu či rytmickému tanci a své praktické zkušenosti i vědomosti se již nyní snaží předávat dalším mladým zájemcům o oba zmíněné umělecké obory. Divadlografie – umělecká (výběr): 2oo4 – Edward Lear: Lord Nesmysliterátor aneb Archanoesiaflyariapulos (Viktorie); Jerry Bock & Joseph Stein & Sheldon Harnick: Šumař na střeše (Šprince); Bruno Chapelle: Tři ženy navíc (Claudie); 2oo5 – Zoja Mikotová: Budulínek (Tlapka); 2oo6 – Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Kdo hledá, najde (Chimka); 2oo7 – Barbora Vaculová: Žumpa (Gretl); 2oo8 – Michal Viewegh: Andělé všedního dne (mladší jeptiška); … zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské kultury