Jacqueline Sassard

Francouzská herečka Jacqueline Sassard byla hvězdou stříbrného plátna jen v krátkém období na přelomu padesátých a šedesátých let, její kariéra zahrnuje jen osmnáct filmů. V závěru své umělecké dráhy naplnila představy mnohých dívek, a přestože si nevzala prince, i dědic prosperující italské automobilky se ukázal jako dobrá volba. Jako půvabná rodačka z Nice se poprvé mihla před kamerou v kriminálce JSEM NEVINNÁ (Je plaide non coupable, 1956), která se natáčela v jižní Francii. Vzápětí dostala náročnou titulní roli v italském filmu GUENDALINA (1957), který režiséru Albertu Lattuadovi vynesl několik prestižních ocenění. V Itálii pak dostala velké herecké příležitosti od dalších významných režisérů ve filmech VŠICHNI ZAMILOVANÍ (Tutti innamorati, 1959) nebo BOUŘLIVÉ LÉTO (Estate violenta, 1959), točila ale i v rodné Francii a v dramatu SLABÉ ŽENY (Faibles femmes, 1959) stála v jedné z hlavních rolí Hélène Maroni po boku začínajícího Alaina Delona. Hlavní ženská role v italském dramatu NAROZENA V BŘEZNU (Nata di marzo, 1958) jí vynesla cenu na filmovém festivalu ve španělském San Sebastianu. Další roky strávila v Itálii, kde natočila několik dobrodružných filmů, hlavní ženský part princezny Hady hrála například v DOBRODRUŽSTVÍ V MALAJSII (I pirati della Malesia, 1964). Kromě béčkové dobrodružné produkce ji bylo možno vidět i v projektech ambiciózních režisérů (DOBA NAŠÍ LÁSKY – Stagiono del nostro amore, 1965), v mezinárodním měřítku se znovu zviditelnila rolí studentky Anny ve filmu NEHODA (Accident, 1967) režiséra Josepha Loseye. O rok později vytvořila bisexuální dvojici se Stéphane Audran v Chabrolově provokativním filmu LANĚ (Les biches, 1968), od té doby žije v soukromí. V Brazílii se setkala s dědicem italského automobilového impéria Giannim Lanciou (*1924), který se stal jejím manželem a měli spolu syna Lorenza. Později se rodina vrátila do Evropy a střídala pobyty ve Francii a Itálii, Gianni Lancia se spokojil se svými zájmy v automobilových závodech. Jacqueline Sassard se stala prostou ženou v domácnosti a v této poslední roli na ni vzpomínají sousedé, kteří zdůrazňují její skromné vystupování.