Libuše Domanínská

Významná česká sopranistka Libuše Domanínská (1924), (rozená Klobásková, provdaná Vyčichlová), přišla na svět v Brně - Králově Poli jako prostřední ze tří dětí - má starší sestru Drahomíru (1923) a mladšího bratra Zdeňka (1934). Nádherné dětství, protkané zpěvem, hrou na housle a baletem, prožívala s rodiči a sourozenci na moravském Slovácku v malebné vesničce Domanín, zpívala dokonce na zámku v Lánech samotnému prezidentovi Masarykovi. Vzhledem k nepříliš libozvučnému příjmení si zvolila pseudonym právě podle této vísky a dodnes je mecenáškou tamnější školky. Už jako gymnazistka získala své první ocenění - Košického skřivánka (rodina bydlela kvůli otcovu zaměstnání několik let v Košicích), poté studovala operní zpěv u profesorky H. Pírkové v Brně na konzervatoři. Neminulo ji vzhledem k věku i totální nasazení v Německu (1943), tak se mladinká Libuše "musela vdávat", aby dostudovala. Absolvovala r. 1946 u profesora B. Soběského a v poválečné době (1945 - 54) získala angažmá v brněnské opeře, kde nastudovala a nazpívala přes 40 úloh - např. Blaženka ve Smetanově Tajemství, Vendulka ve Smetanově Hubičce, Hančí v Psohlavcích od Kovařoviceho, pochopitelně Mařenka ze Smetanovy Prodané nevěsty, Rusalka ve Dvořákově Rusalce, Mimi v Pucciniho Bohémě, Jenůfa v Janáčkově Její pastorkyni, Káťa v Janáčkově Káti Kabanové a mnoho dalších. V polovině 50. let dostala Libuše Domanínská nabídku, jaká se neodmítá - totiž stát se sólistkou Národního divadla. Tak se tedy s manželem, Jaroslavem Vyčichlem, stěhovali do Prahy a známá pěvkyně mimo jiné i občas zpívala párům, které oddával její muž, úředník na radnici. Nejkrásnější roky šťastného (ač bezdětného) partnerství trávili manželé pracovně v Praze a relaxačně na chalupě v Krkonoších - bohužel r. 1977 jejich harmonický svazek přeťala nemilosrdná nemoc, které J. Vyčichlo v pouhých 57 letech podlehl. O to více se ovdovělá umělkyně upnula k hudbě, spoustu času trávila se svými kolegy - s Marií Podvalovou, Martou Krásovou, Beno Blachutem, Eduardem Hakenem... Angažmá v ND trvalo úctyhodných 35 let - až do r. 1990. kdy L. Domanínská ukončila svou uměleckou kariéru. Milovníci opery však dodnes vzpomínají na její excelentní výstupy - Dvořákova opera Čert a Káča (Káča), Janáčkova Liška Bystrouška (Revírníková), Verdiho Nabuco (Abigail), Gluckého Orfeus a Eurydika (Eurydika), Čajkovského Piková Dáma (Eliza), Prokofjevova Vojna a mír (Paní Peronská). Vedle opery učinkovala tato naše diva také v rozhlase, nahrála 28 gramofonových desek, předávala jako vyučující na konzervatoři životní zkušenosti nové generaci, angažovala se ve Svazu československých dramatických umělců. Svůj libozvučný a tvárný soprán uplatnila ve smetanovském, dvořákovském a především janáčkovském repertoáru také v zahraničí - zpívala v Lidové opeře ve Vídni i v dalekém Buenos Aires. R. 1966 se stala Zasloužilou umělkyní a v r. 1997 získala Cenu Thálie Za Celoživotní mistrovství - operní zpěv. Obyvatelé Domanína připravili své slavné jmenovkyni v r. 2004 velkolepou oslavu k jejím osmdesátinám - vyhrávala dechovka Blatnička, jubilantka podepisovala speciální pohlednice, vydané u této příležitosti a projela se i koňským spřežením po místech, ke kterým se vážou její vzpomínky z mládí...