Svatava Hubeňáková

Svatava Hubeňáková vystudovala herectví na DAMU, pak nastoupila do svého prvního angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích (1955-1961), kde vynikla například v hrách Paní Bovaryová, Liška a hrozny nebo Pohled z mostu. V letech 1961-1963 byla členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov, následně krátce působila v Laterně Magice (1963-1964) a nakonec svůj herecký život spojila s Divadlem J. Průchy v Kladně (od r. 1964). V Kladně vynikla v klasickém dramatickém repertoáru (Višňový sad, Cyrano z Bergeracu), ale i v moderních kusech (Tramvaj do stanice Touha, Smrt obchodního cestujícího). Divadlo jí až do vysokého věku nebylo jen prací, ale především koníčkem. Na jevišti se uplatnila více než ve filmu či televizi, vynikla v psychologicky složitých hlavních ženských postavách Hubeňáková krátce po absolutoriu na DAMU získala také svou první filmovou roli – její postava Slávky Hančové ve filmu SYNOVÉ HOR (1956) byla zároveň největší, kterou na stříbrném plátně vytvořila. Více rolí, i když již menších dostala pak počátkem 60. let, kdy byla herečkou barrandovského filmového studia, mimo jiné zaujala po boku B. Záhorského ve studentském filmu Jiřího Menzela UMŘEL NÁM PAN FOERSTER (1963). V dalších letech se pak Hubeňáková přehrála do rolí manželek a matek. Takovýchto typově podobných rolí vytvořila v 60. až 80. letech kolem dvaceti, zaznamenat ji můžeme například jako matku hlavního hrdiny v dramatu LÁSKA Z PASÁŽE (1984) nebo tchyni v hořké komedii VRAŤ SE DO HROBU (1989). Hrála také v televizních inscenacích a seriálech, a to jak v těch kvalitnějších (VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985), tak i v těch tendenčně zkreslených (OKRES NA SEVERU, 1981; RODÁCI, 1988). Ve filmu se Hubeňáková objevila naposledy v roce 1990 (KRÁL KOLONÁD), o pět let později se postavila naposledy také před televizní kameru (HŘÍCHY PRO DIVÁKY DETEKTIVEK, 1995). Svatava Hubeňáková je bezdětná, jejím prvním manželem byl ing. Emil Uchytil, po ovdovění se pak podruhé provdala za MUDr. Karla Barcala.