Míla Pačová

Míla Pačová, vlastním jménem Jaromíra Patschová, byla dcerou známého pražského architekta a stavitele Gustava Patsche (1855-1913), který si v průběhu života upravil příjmení do počeštěné podoby Pač; mj. je autorem Národního domu na Smíchově. Jako architekt neměl sám Patsch k umění daleko, podporoval výtvarné nadání své dcery a dal jí základy malířského vzdělání. Pačová pět let studovala kresbu v Praze u Ferdinanda Engelmüllera, pak studovala i v Paříži. Zároveň ale tíhla k herectví a prošla průpravou u Marie Hübnerové a Karla Želenského. Nakonec se rozhodla pro herectví, ale kreslení, zvláště krajinomalbě a ilustraci se věnovala celý život. Jako herečka začínala v Uranii (1911-1918), mezitím krátce hrála ve Švandově divadle (1913-1914). Po první světové válce spoluzakládala Komorní scénu v Mozarteu, hrála u kočovných divadelních společností, působila také například v pražském kabaretu Červená sedma, svým uměním pomáhala i ochotníkům. V letech 1921-1934 byla členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech, nakonec zakotvila na scéně Národního divadla (1934-1957). Herecký rejstřík Míly Pačové byl velmi široký, začínala pochopitelně lyrickými postavami, ale okořeněnými vášnivým temperamentem a často mírně amorálními. Ve zralém věku pak hrála psychologicky složitější postavy, v nichž se uplatnila jak v dramatickém, tak i komediálním repertoáru. Mezi výrazné atributy jejího hereckého projevu patřila rychlá, až překotná mluva, v mládí také atraktivní zjev, který časem vyzrál v oduševnělou eleganci. Z jejích divadelních rolí je na místě vyzvednout účast v představeních Maryša (zde postupem doby hrála celkem tři role), Lakomec, Živnost paní Warrenové nebo Lucerna. Na jevišti Národního divadla se uvedla poprvé v ruské klasice (Bratři Karamazovi, Idiot), později vynikla hlavní rolí ve hře Morálka paní Dulské. Již ve svých hereckých začátcích přišla Pačová do styku také s filmem a první menší roli si zahrála v němé komedii PAN PROFESOR, NEPŘÍTEL ŽEN (1913). Poté hrála v dalších pěti němých filmech, do zvukového filmu vstoupila až ve druhé polovině 30. let menšími rolemi noblesních dam. V roce 1939 hrála ve dvou filmech režiséra Václava Kubáska, z nich za zmínku stojí postava bytné Seidlové v melodramatu DVOJÍ ŽIVOT (1939), v němž po jejím boku stál Gustav Nezval. Prostorově menšími, ale výraznými rolemi obohatila také další melodramata vyšších uměleckých hodnot (PRELUDIUM, 1941; JARNÍ PÍSEŇ, 1944). Dodnes si ji můžeme připomínat také jako ředitelku prodejního oddělení v úspěšném filmu ŠŤASTNOU CESTU (1943). Největší postavu na filmovém plátně ztvárnila Pačová jako chamtivá domácí Holubičková v komedii U PĚTI VEVEREK (1944). Po roce 1945 se objevila již jen ve třech filmech, poslední roli paní purkmistrové si zahrála v historickém filmu JAN ŽIŽKA (1955). Manželem Míly Pačové byl významný právník a univerzitní profesor Jan Krčmář (1877-1950), který byl v letech 1926 a 1934-1936 československým ministrem školství. Manželé byli proslulí jako intelektuální pár a do jejich vily v Třemošnici u Čáslavi za nimi často jezdili přátelé z politických i uměleckých kruhů. V Třemošnici se Pačová, ač přední členka Národního divadla, nebránila ani hraní s místními ochotníky. Míla Pačová byla oceněna čestným uznáním ministerstva školství (1928) a státní cenou za herecké umění (1929), v roce 1953 byla jmenována Zasloužilou umělkyní. Míla Pačová zemřela v Praze 20. března 1957 krátce před svými sedmdesátými narozeninami.