Tomáš Janovic

Tomáš Janovic se narodil 22. května roku 1937 v Bratislavě v úřednické rodině. Základní vzdělání získal ve svém rodišti a středoškolská studia absolvoval na košickém gymnáziu, které ukončil v roce 1954 maturitní zkouškou. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě v oboru slovenština a dějepis ukončil svá studia v roce 1960. Již během plnění studijních povinností spolupracoval se slovenskými kulturními časopisy a deníky. Jako redaktor nastoupil v roce 1960 do redakce satirického týdeníku Roháč, kde pracoval až do roku 1990. Od roku 1990 je profesionálním spisovatelem. První rozsáhlejší práce uveřejnil v Roháči. Knižní debut, kterým se přihlásil o své místo mezi slovenskými autory si odbyl ještě před ukončením vysoké školy, když vydal básnickou sbírkou Život je biely holub /1959/, která i přes volný verš působila civilním a neokázalým dojmem. V podobném stylu poetiky publikoval i následující knihy epigramatických textů a krátkých próz: Epigramatika /1962/, Podpisy analfabetov /1965/ a Posledná večera /1969/. V podobném stylu humoristických textů, postřehů, bajek a satiricko-humoristických próz vydal knihy: Óda po Zet /1983/; Ko/z/mické piesne /1986/; Od ucha k /d/uchu /1987/; Moje najmilšie hriechy /1991/; Smutné anekdoty /1993/; Najsmutnešie anekdoty /1995/; Ruka majstra /1997/. Společně s Pavlom Vilikovským vydal knihu Okridlená klietka /1998/, ve které jsou shrnuty texty a aforizmy publikované v týdeníku Domino-fórum. Po roce 2000 napsal a vydal v obdobném rozsahu i stylu knihy: Dostal rozum /2001/; Nikoho nezabije /2003/; Je taký /2004/; Maj ma rád /2005/Cena Dominika Tatarky za rok 2005, a dal. Vedle tvorby pro dospělé čtenáře je autorem dětského literárního žánru: Malá samoobsluha /1963/; sbírky básní Rozprávkové varechy /1975/; Dín a Dán /1977/; Jeleňvizor /1982/; Snehuliaci /1985/ aj. Vedle literární knižní činnosti je také uznávaným slovenským autorem divadelních, televizních a rozhlasových her: Soireé /1968/; Radostná správa /1969/; O žuvačkovom královstve /1972,rozhl. hra pro děti/; Vzducholoď /1974, hra se zpěvy a tanci, spoluautor Vlado Bednár/; Požičana gitara /1977, rozhl. hra, spoluautor Vlado Bednár/; Rozprávkové královstvo /1982, rozhl. hra , spoluautor Vlado Bednár/ a dal. Pro slovenskou televizi vypracoval scénáře zejména hudebně-zábavných pořadů. Za text písně Orfeus a Eurydika v roce 1971 získal stříbrnou Bratislavskou lyru a v roce 1973 si za text písně Chvála humoru odnesl v pořadí již druhou Stříbrnou Bratislavskou lyru. Je několikanásobný nositel Ceny svazu slovenských spisovatelů aj. V roce 1985 byl zapsán na Čestnou listinu H.Ch. Andersena a téhož roku si odvezl Cenu z Haškovy Lipnice. Erkul