Paul Amiot

Francouzský herec Paul Amiot strávil před kamerou přes šedesát let, začínal již v němé éře a až do vysokého věku hrál v dodnes známých filmech, jeho filmografie zahrnuje více než stovku titulů. Byl rodákem z Paříže a první zkušenost s filmovým herectvím získal díky krátkému němému snímku KRÁLOVNA MARGOT (La reine Margot, 1910). Zhruba od roku 1913 můžeme jeho hereckou kariéru sledovat i v divadle, na začátku první světové války hrál často na dnes již neexistující scéně Théâtre de l’Ambigu-Comique, poté vystřídal několik dalších pařížských divadel. Souběžně nadále točil němé filmy, sluší se připomenout spolupráci s významným režisérem Raymondem Bernardem, v jehož filmu TAJEMSTVÍ ROSETTE LAMBERTOVÉ (Le secret de Rosette Lambert, 1920) byl manželem titulní hrdinky (Lois Meredith). Ve slavném životopisném eposu NAPOLEON (Napoléon, 1927) režiséra Abela Gance se mihnul jako právník Fouquier-Tinville. Skutečně vytíženým filmovým hercem se ale stal až po příchodu zvuku a ve třicátých letech točil několikrát ročně. Pracoval se slavnými i dávno zapomenutými režiséry, stejně tak střídal účast v umělecky ambiciózních projektech s okrajovou komediální a melodramatickou produkcí. Počátkem třicátých let dostával ještě velké příležitosti s uvedením svého jména na předních místech filmových plakátů, později jeho význam sice poklesl, ale nadále zůstával užitečným představitelem vedlejších rolí. V dodatečně ozvučené verzi Ganceho velkofilmu NAPOLEON (Napoléon, 1935) si zopakoval úlohu právníka Fouquier-Tinvilla, několik zajímavých rolí dostal ve filmech z ruského prostředí, tehdy ve Francii velmi oblíbených. Byl například předsedou válečného soudu ve filmu MOSKEVSKÉ NOCI (Les nuits moscovites, 1934) nebo knížetem Zamnickým v dramatu TARAS BULBA (Tarass Boulba, 1936; oba tituly v režii Alexise Granowského), objevil se i v umělecky hodnotném snímku Marcela L’Herbiera PEVNOST MLČENÍ (La citadelle du silence, 1937). Ve filmech různých žánrů hrál často role důstojníků a právníků, připomeňme alespoň úlohy prokurátorů v ambiciózních projektech jako PŘÍPAD LAFARGE (L’affaire Lafarge, 1937) nebo VĚZENÍ ŽEN (Prisons de femmes, 1938), znovu dostal i příležitosti v postavách skutečných historických osobností, ve filmu SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1938) jej diváci mohli vidět mohli jako knížete von Bülow, v adaptaci oblíbeného příběhu MADAME SANS-GENE (1941) hrál revolučního politika Robespierra. V době německé okupace se filmování spíše vyhýbal, ostatně i v divadle se objevoval stále méně častěji, znovu se před kamerou objevoval častěji po roce 1945. Znovu například jako předseda soudu (MARTIN ROUMAGNAC, 1946), po boku Jeana Maraise odehrál roli markýze de Santa Cruz ve filmu RUY BLAS (1948). V životopisném snímku DU GUESCLIN (1949) hrál vévodu d’Anjou, častěji mu ale připadaly znovu postavy právníků nebo důstojníků. Později spolupracoval také s televizí, kromě účasti v několika seriálech připomeňme televizní historický film MARIE WALESKA (1969), kde byl jako starý hrabě Walewski manželem titulní hrdinky (Danielle Volle), polské milenky francouzského císaře Napoleona. Již v 50. a 60. letech byl před kameru zván i s několikaletými odstupy, nakonec ale svou kariéru uzavřel ve vysokém věku v několika filmech známých i u nás. V Melvillově kriminálce OSUDOVÝ KRUH (Le cercle rouge, 1970) hrál generálního inspektora policie, v jeho filmografii je výjimečná postava lékaře ve filmu SYN (Le fils, 1973). Hvězdné obsazení doplnil také v okupačním dramatu VLAK (Le train, 1973) jako starý voják François, objevil se i po boku Annie Girardot ve filmu NENÍ KOUŘE BEZ OHNĚ (Il n’y pas de fumée sans feu, 1973). Svou bohatou filmovou dráhu uzavřel rolí zavražděného tiskového magnáta Hugo Cordella a otce hlavního hrdiny (J. P. Belmondo) v dramatu NÁSLEDNÍK (L’héritier, 1973). Paul Amiot zemřel v Paříži 26. ledna 1979 ve věku 92 let. Jeho filmografie zahrnuje 103 titulů z širokého rozpětí let 1910-1973.