Robert Vattier

Francouzský herec Robert Vattier natočil osmdesát filmů, nejvíce jej zviditelnila předválečná práce na filmech z tvorby významného dramatika Marcela Pagnola. Narodil se v Rennes, jeho otec Antoine Vattier byl důstojníkem u dělostřelectva. Robert měl dvě sestry, mladší z nich, Nicole Vattier (1910-2007) byla později též herečkou. Dětství strávil Robert Vattier v Saint-Brieuc na severofrancouzském pobřeží, za první světové války celá rodina následovala otce do Maroka. Ve škole byl Robert Vattier nedisciplinovaným rebelem, později jej okouzlilo divadlo a s volbou stát se hercem překvapivě uspěl i u svého otce. Na konzervatoř sice nebyl přijat, ale od konce dvacátých let sbíral zkušenosti na různých jevištích (například v Théâtre de l’Odéon), osudové pro něj bylo setkání s hercem Fernandem Charpinem, který mu u divadla nahrazoval otce. Charpin ostatně Vattierovi zprostředkoval i první roli před filmovou kamerou. Hráli spolu v adaptaci Pagnolovy divadelní předlohy MARIUS (1931), na kterou navazovaly další dva filmy, FANNY (1932) a CÉSAR (1936). Ve všech třech hrál Robert Vattier mladého celního úředníka Alberta Bruna, dodejme také, že tehdy byly tyto filmy velmi úspěšné a Vattier mohl nabytou popularitu zúročit v řadě dalších filmů. Ve Vattierově filmografii třicátých a čtyřicátých let převažují nenáročné veselohry a průměrná melodramata, zmínku si ale zaslouží Allégretův film HROZNÍ MILENCI (Les amants terribles, 1936), kde hrál advokáta hlavní hrdinky (Gaby Morlay). Znovu točil také s Pagnolem a v jeho hodnotném filmu PEKAŘOVA ŽENA (La femme du boulanger, 1938) hrál faráře, objevil se i v dalších snímcích s Pagnolovým autorským podílem (LE SCHPOUNTZ, 1938; PAN BROTONNEAU – Monsieur Brotonneau, 1939). Středně velké role hrál Vattier opět také po boku Fernanda Charpina (komedie KLUB VTIPÁLKŮ – Le club des fadas, 1939). Za války sice prakticky zmizel z divadla, nadále ale točil filmy, menší role hrál v několika hodnotných počinech (POSTEL S NEBESY – Le lit a colonnes, 1942; ĎÁBLOVA RUKA – La main du diable, 1943). Teprve po roce 1945 se vrátil i na jeviště, častěji účinkoval například v Théâtre de l’Atelier. Jeho filmografie se rozrůstala i o několik filmů ročně, v různých žánrech střídal postavy policejních inspektorů, právníků nebo ředitelů. V mimořádně úspěšné komedii PĚŠKY, NA KONI A VOZEM (A pied, a cheval et en voiture, 1957) byl inspektorem v autoškole, po boku Louise de Funese hrál soudce ve filmu NEVÍDÁNO, NESLÝCHÁNO (Ni vu, ni connu, 1958). S Jeanem Gabinem v titulní roli filmu PREZIDENT (Le président, 1960) hrál jeho osobního lékaře. Od šedesátých let se před filmovou kamerou objevoval již jen výjimečně, bohaté uplatnění ale nacházel v televizi, kde hrál v řadě seriálů. Pracoval také v dabingu na animovaných seriálech a filmech (TINTINOVA DOBRODRUŽSTVÍ – Les aventures de Tintin, 1957). Před filmovou kamerou stál naposledy v rámci adaptace Marceauovy hry VEJCE (L’oeuf, 1972), poté ještě hrál v několika televizních seriálech (PAŘÍŽŠTÍ MOHYKÁNI – Les Mohicans de Paris, 1973). Robert Vattier byl autorem knižní autobiografie, kterou příznačně pojmenoval po své nejslavnější filmové roli (Vzpomínky pana Bruna – Les souvenirs de Monsieur Brun, 1961). Se svou manželkou Pâquerette Margerie měl dvě děti, dcera Berangere (1941-2001) byla též herečkou. Robert Vattier zemřel v Nanterre nedaleko Paříže 9. prosince 1982 ve věku 76 let.