Fernand Gravey

Fernand Gravey, vlastním jménem Fernand Noë Maurice Martens, pocházel z umělecké rodiny, otec Georges Martens byl hercem a divadelním režisérem, matka Fernande Dépernay hrála na jevišti Královského divadla v Bruselu. Tady se také Fernand Gravey narodil a již v pěti letech po matčině boku stál na jevišti, v letech 1913-1914 se objevil v dětských rolích v pěti němých filmech natočených v Belgii. Léta první světové války strávil na studiích v Anglii, kde bylo klidněji než v bojích zmítané Belgii. V té době také znovu projevil zájem o divadlo a ve dvacátých letech se odstěhoval do Paříže. Pod uměleckým pseudonymem Fernand Gravey začal profesionálně hrát divadlo, jeho domácí scénou bylo především divadlo Théatre Daunou a nedlouho nato absolvoval i návrat před filmovou kameru. Se sympatickou tváří a dlouhodobě mladistvým zjevem byl Fernand Gravey předurčen k postavám milovníků a kladných hrdinů. Krátce po nástupu zvukového filmu debutoval ve filmu DRAHOUŠEK (Chérie, 1930), kde hrál jednu z vedlejších rolí. Režisér Louis Mercanton mu pak hned v následujícím roce svěřil hlavní roli po boku rumunské herečky Alice Cocéa v komedii PŘED SVATBOU (Marions-nous, 1931). Četnější spolupráci pak Gravey navázal s režisérem René Guissartem, který mu poskytl příležitosti v podobě hlavních rolí nekonfliktních mladých mužů DÁMSKÝ KADEŘNÍK (Coiffeur pour dames, 1931) nebo BUDEŠ VÉVODKYNĚ! (Tu seras duchesse!, 1931). Jižn názvy těchto snímků napovídají, že se nejednalo o nijak vysoké umění, Fernand Gravey se ale velmi rychle stal počátkem třicátých let jedním z idolů francouzských žen. Po celá třicátá léta točil Gravey několikrát ročně, jeho doménou byly především nenáročné komedie nebo sentimentální melodramata, za zmínku stojí jeho početná participace na filmech vzniklých ve francouzsko-německé koprodukci, pracoval také v zahraničí, kde používal upravené jméno Fernand Gravet. Z jeho spolupráce s významnějšími režiséry stojí za zmínku osudový příběh lásky mezi důstojníkem a prostitutkou LEŽ NINY PETROVNY (Le mensonge de Nina Petrovna, 1937) režiséra Viktora Turžanského, kde hrál s italskou hvězdou Isou Mirandou, nebo detektivka LE DERNIER TOURNANT (1939) natočená podle slavného románu Pošťák zvoní vždycky dvakrát; v těchto filmech se Gravey poprvé výrazněji prosadil jako dramatický herec. Mezitím byl pozván i do Hollywoodu, kde v letech 1937-1938 natočil tři filmy, jeden z nich v režii francouzského tvůrce Juliena Duviviera. K práci pro zahraniční produkce byl předurčen jazykovými znalostmi, které nabyl v době svého dětství a mládí v Británii. Již dříve navázaná spolupráce s režisérem Abelem Gance vyvrcholila ve čtyřicátých letech hlavní rolí v historicko-dobrodružném snímku KAPITÁN FRACASSE (Le capitaine Fracasse, 1943), v téže době se objevil v hlavní roli filmové adaptace Balzacovy literární předlohy ČERNÁ OVCE (La Rabouilleuse, 1943). Po dokončení tohoto filmu se Fernand Gravey připojil k cizinecké legii a pod pravým jménem Fernand Martens se zúčastnil závěrečných bojů druhé světové války ve Francii a Německu. Jako válečný hrdina se po skončení války pak vrátil k práci v divadle a filmu. Skutečnou osobnost z francouzských dějin, vojevůdce Bertranda du Guesclin, ztvárnil Gravey ve filmu DU GUESCLIN (1949). V padesátých letech se v menších rolích objevil ve významných filmech jako REJ (La ronde, 1950) nebo KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1954) režisérů Maxe Ophülse a Sachi Guitryho. Nadále mu ale byly dopřávány velké herecké úkoly v lehčím žánru společenských komedií, přičemž z rolí mladých milovníků se přehrál do postav stárnoucích elegantních seladonů. Dvakrát točil se slavným režisérem André Hunebellem v jeho začátcích, později navázal četnější spolupráci s režisérkou Jacqueline Audry. V hereckém souhvězdí osobností své i mladší generace hrál pod jejím vedením ve filmu ČASNĚ ZRÁNA (Les petit matins, 1962). V závěru své kariéry hrál Fernand Gravey opět v amerických filmech, vidět jsme jej mohli ve slavné komedii JAK UKRÁT VENUŠI (How To Steal A Million, 1966). V šedesátých letech pokračoval i v jevištní činnosti, nejčastěji jej bylo možno vidět v Théatre Madeleine. Své aktivity rozšířil také o post prezidenta Herecké asociace, který zastával od roku 1958. Až do konce života zůstával Gravey aktivním hercem, ještě v sezóně 1969-1970 vystupoval i na divadelním jevišti (Théatre des Célestins), kromě filmování ve Francii se znovu objevil i v americké produkci – spolu s dalšími francouzskými herci sekundoval slavné Katharine Hepburn ve filmu BLÁZNIVÁ ZE CHAILLOT (The Madwoman of Chaillot, 1969), kde hrál policejního důstojníka. Fernand Gravey zemřel následkem infarktu v Paříži 2. listopadu 1970 ve věku nedožitých 65 let. Jeho umělecká činnost i aktivní účast v bojích druhé světové války byly oceněny nejvyšším státním vyznamenáním, řádem Čestné legie. Celý život měl jednu životní partnerku, herečku Jane Renouardt (1890-1972). Od roku 1936 byli manželé, ale vzhledem k věkovému rozdílu zůstal jejich svazek bez dětí. Jane Renouardt byla hvězdou němého filmu, později se již jako herečka neprosadila.