Lana Marconi

„Ty ostatní byly moje ženy, vy budete mojí vdovou.“ Tato slova vyslechla původem rumunská herečka Lana Marconi, pátá a poslední manželka významného francouzského dramatika a režiséra Sachi Guitryho (1885-1957). Narodila se v Bukurešti jako Ecaterina Marcovici, již v pěti letech ale s matkou přesídlila do Paříže. Po maturitě studovala výtvarné umění a díky kontaktům na řadu osobností z uměleckých kruhů se seznámila se slavnou herečkou Arletty, jejím prostřednictvím se pak setkala právě s Guitrym. Osudem všech manželek Sachi Guitryho bylo, že hrály výhradně ve spolupráci s ním, jinak byla jejich kariéra zanedbatelná (s výjimkou druhé manželky Yvonne Printemps). Týkalo se to i Lany Marconi, která se Guitryho životní partnerkou stala po druhé světové válce, manželství uzavřeli až v listopadu 1949. Na divadelním jevišti debutovala Lana Marconi v lednu 1948 v Guitryho hře Kulhavý ďábel, krátce nato hrála i v její filmové verzi (KULHAVÝ ĎÁBEL – Le diable boiteux, 1949); v divadle i před kamerou ztvárnila postavu vévodkyně de Dino, milenky slavného francouzského diplomata Talleyranda (jehož hrál sám Guitry). Partnerskou dvojici se svým manželem vytvořila Lana Marconi i v dalších filmech (DEBUREAU, 1951), u nás jsme ji mohli vidět jako Napoleonovu polskou milenku Marii Walewskou ve filmu NAPOLEON (Napoléon, 1955), poté se objevila i v nákladných projektech historických epizod z různých období francouzských dějin KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m’était conté, 1954) a KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1956); v obou těchto filmech ztvárnila královnu Marii Antoinettu. Prorocká slova Sachi Guitryho zmíněná na začátku se naplnila koncem července 1957; po ovdovění odešla Lana Marconi do soukromí a již nikdy nehrála ve filmu ani v divadle. Zemřela v Paříži 8. prosince 1990 ve věku 73 let.