Anna-Maria Ferrero

Italská herečka Anna-Maria Ferrero pochází z Říma a narodila se jako Anna-Maria Guerra, umělecké jméno přijala později na počest populárního hudebníka Willy Ferrera. K filmu ji přivedl režisér a herec Claudio Gora, který hledal dívku pro svůj film NEBE JE RUDÉ (Il cielo e rosso, 1950). Anna-Maria byla tak jako patnáctiletá pro filmový svět objevena doslova na ulici. Od počátku padesátých let hrála v několika filmech ročně, širší pozornost jí získaly především velké role ve filmech PORAŽENÍ (I vinti, 1953) a KRONIKA CHUDÝCH MILENCŮ (Cronache di poveri amanti, 1953). V soukromí i práci byl pro ni důležitý vztah s hercem Vittorio Gassmanem (1922-2000), s nímž žila v letech 1953-1960. Účinkovala v Gassmanově divadelní společnosti a zazářila především v shakespearovském repertoáru (Othello, Hamlet), s Gassmanem také hrála ve filmech (KEAN, 1956; MILOSTNÁ PŘEKVAPENÍ – Le sorprese dell´more, 1959; MATADOR – Il mattatore, 1960). Kromě populárních komedií, které byly její doménou, hrála i v jiných žánrech, s Lexem Barkerem například natočila dobrodružný film KAPITÁN FUOCO (Capitan Fuoco, 1958). Na rozdíl od jiných italských hereček Anna-Maria Ferrero jen zřídka pracovala v zahraničí, podílela se ale na velkorysém koprodukčním projektu VOJNA A MÍR (War and Peace, 1956), kde hrála Marii Bolkonskou. Z francouzských filmů připomeňme NAPOLEONA (Austerlitz, 1960), kde ztvárnila Napoleonovu mladší sestru Elisu, nebo dobrodružný titul KAPITÁN FRACASSE (Le capitaine Fracasse, 1961). Tehdy také natočila své poslední filmy ve spolupráci s Gassmanem (DIVOKÁ NOC – La notte brava, 1960). Po rozchodu s Gassmanem (1960) se Anna-Maria Ferrero provdala v roce 1962 za francouzského herce Jeana Sorela (*1934) a k překvapení mnohých postupně mizela z pláten kin. Poslední menší roli odehrála v povídkovém filmu OPAČNÉ POHLAVÍ (Controsesso, 1964), od té doby se již před kamerou nikdy neobjevila.