Roger Tréville

Francouzský herec Roger Tréville (vlastním jménem Roger Troly) začínal před kamerou již v dětství, později se stal oblíbeným romantickým milovníkem v meziválečném období, uplatnil se i jako zpěvák a nakonec hlavně v dabingu. Narodil se v městečku Joigny jihovýchodně od Paříže a pocházel z umělecké rodiny. Jeho otec Georges Tréville (1875-1944) byl hercem, scénáristou a režisérem, matka Fanny Delisle byla herečkou. Právě s ní se Roger již v šesti letech objevil před kamerou v krátkém němém filmu LA MANO NERA (1909). Po první světové válce odešel s otcem do Velké Británie, kde se začal uplatňovat mimo jiné jako zpěvák, znovu ale hrál i ve filmech, mimo jiné v otcově režii (MANŽELSKÝ ŽIVOT – Married Life, 1921). V roce 1922 se vrátil do Francie, pokračoval v práci pro film, nově se začal objevovat i v divadle, hrál například v Théâtre Michel nebo Théâtre de la Madeleine. Mezitím z dětského herce vyzrál v atraktivního mladého muže a se svou vizáží a melodickým hlasem našel plné uplatnění ve zvukovém filmu. Není proto divu, že nejvíce vytíženým filmovým hercem byl počátkem třicátých let 20. století (v letech 1930-1932 hrál v deseti snímcích). Začátek třicátých let byl pro Rogera Tréville ve znamení hlavních rolí v nenáročných komediích (BENÁTSKÉ NOCI – Nuits de Venice, 1931; DURAND KONTRA DURAND – Durand contre Durand, 1931), v nichž hrál po boku dávno zapomenutých hereček, zúčastnil se ale i projektů natáčených ve vícejazyčných verzích, v nichž mohl uplatnit svou výbornou angličtinu (JEJÍ VELIČENSTVO LÁSKA – Son altesse l’amour, 1931). Později sice nabídek k filmování ubývalo, ale nadále hrál s populárními komiky jako byl například Bach (BACH MILIONÁŘEM – Bach millionaire, 1933), z častější spolupráce s režisérem Mauricem Cammage připomeňme adaptaci osvědčené divadelní předlohy VRÁTNÝ OD MAXIMA (Le chasseur de chez Maxim’s, 1939). Jestliže ve druhé polovině třicátých let točil méně filmů, o to více se uplatňoval jako zpěvák, koncertoval, zpíval v rozhlase a nahrával gramofonové desky. Kromě toho pokračoval i v práci na jevišti a například ve Straussově operetě Netopýr účinkoval v Théâtre Pigalle. Před kamerou se začal znovu objevovat po bezmála desetileté přestávce v roce 1948, kdy jej několikrát oslovil režisér Jean Boyer (MUŽ, KTERÝ PROCHÁZÍ ZDÍ – Le passe muraille, 1950). Svou angličtinu znovu mohl uplatnit v amerických filmech natáčených v Evropě (THE GREEN GLOVE, 1952; THE HAPPY ROAD, 1957), v menší roli se ale objevil také po boku Brigitte Bardot (NEVĚSTA JE PŘÍLIŠ KRÁSNÁ - La mariée est trop belle, 1956). V padesátých letech znovu častěji hrál divadlo, novou položkou v jeho uměleckých aktivitách se stal dabing. Často mluvil za Roberta Mitchuma nebo Jamese Stewarta, několikrát i za italského idola Vittoria de Sicu. Můžeme si jej připomenout také jako licitátora na dražbě ve slavné krimi komedii JAK UKRÁST VENUŠI (How to Steal a Million, 1966), před filmovou kamerou stál naposledy v roli amerického generála ve špionážním snímku DVĚ LETENKY DO MEXIKA (Geheimnisse im goldenen Nylons, 1967). Své další výstupy před kamerou omezil Roger Tréville již jen na několik epizodních rolí ve francouzských a německých televizních seriálech. Později se již stáhnul do soukromí a věnoval se malířství, ve věku 100 let založil nadaci Fonds Roger Tréville, která má zajišťovat péči o filmový odkaz jeho a jeho otce Georgese. Roger Tréville byl dvakrát ženatý, jeho druhou manželkou byla zpěvačka Rose Lorraine. Zemřel 27. září 2005 ve věku 102 let jako jeden z nejstarších francouzských herců.