Raffaella Carrà

Raffaela Carra je dodnes v první řadě populární a úspěšnou zpěvačkou, v mládí ale začátky své umělecké kariéry spojila s filmem a na přelomu 50. a 60. let natočila přes třicet filmů, stala se mimo jiné jednou z tváří žánru sandálu a meče. Raffaella Carra, vlastním příjmením Pelloni, pochází z Bologni, ale již v dětství se s rodiči přestěhovala do Říma. Začala studovat tanec a díky tomu se také již v dětském věku objevila ve filmu; velkou příležitost dostala v Bonnardově melodramatu TRÁPENÍ Z MINULOSTI (Tormento del passato, 1952). Později studovala herectví na římské filmové škole Centro Sperimentale di Cinematografia, mezitím se znovu objevovala ve filmech, zatím ještě pod vlastním jménem Raffaella Pelloni a s tmavými vlasy. Studium herectví opustila v roce 1960 a pak se stala vyhledávanou filmovou herečkou, nejvíce ji zviditelnil dnes často zatracovaný žánr sandálu a meče, kde dostávala velké příležitosti v rolích ohrožených a zachraňovaných antických krásek (ODYSSEUS KONTRA HERKULES – Ulisse contro Ercole, 1961; CAESAR DOBYVATEL – Giulio Cesare, il conquistatore delle Gallie, 1962). Z hodnotnějších titulů zasazených do této doby uveďme mezinárodní projekt PILÁT PONTSKÝ (Ponce Pilate, 1962), kde ovšem hrála jen menší roli. I když filmografie Raffaelly Carra zahrnuje především průměrné tituly, můžeme v ní najít i nadčasové filmy. Ve válečném dramatu SVĚDEK, KTERÝ NEPROMLUVIL (La lunga notte del’ 43, 1960) vytvořila sourozenecký pár s Gabrielem Ferzettim, později se objevila i ve slavném Monicelliho filmu STALO SE V TURÍNĚ (I compagni, 1963). V mezinárodním měřítku ji pak zviditelnil americký válečný film VON RYANŮV EXPRES (Von Ryan’s Express, 1966), který se natáčel v Itálii a v němž byla partnerkou Franka Sinatry. Mimoto začala pracovat pro televizi a hrála v několika seriálech (SCARAMOUCHE, 1965), točila také ve Francii, například s Jeanem Maraisem se setkala v dobrodružné komedii SVATÝ VE STŘEHU (Le Saint prend l’affut, 1966). Poslední skutečně velkou příležitost dostala v titulní roli hostinského dcery Angeliky v dobrodružném historickém filmu RUDÉ RŮŽE PRO ANGELIKU (Rose rosse per Angelica, 1968) natočeném ve francouzsko-italké koprodukci. Kromě filmování od počátku šedesátých let Raffaella Carra vystupovala v italské televizi jako zpěvačka a tanečnice, tyto profese začala před herectvím upřednostňovat počátkem 70. let, kdy prakticky skoncovala s kariérou filmové herečky. Před kamerou stála naposledy ve Francii, kde natočila thriller ZÁKLOPKA (Cran d’arret, 1970), objevila se také v jedné epizodě seriálu DOBRODRUŽSTVÍ ARSENA LUPINA (Arsene Lupin, 1971). Jako zpěvačka se začala výrazněji prosazovat v roce 1970, kdy vydala dva singly, prvním velkým hitem byla píseň Tuca tuca (1971). Svá pěvecká vystoupení doplňovala Raffaella Carra propracovanou a složitou choreografií, v čemž jí pomohla dávná taneční průprava. Velký mezinárodní úspěch zaznamenala s písněmi A far l’amore comincia tu (1976) nebo Tanti Auguri (1978), její hity přebírali do svého repertoáru i zahraniční zpěváci včetně těch českých. Dodejme také, že Raffaella Carra byla první italskou umělkyní na televizní obrazovace s odhaleným břichem, což ve své době vyvolalo značnou nevoli Vatikánu. Zvláště velkou popularitu získala ve španělsky mluvících zemích, takže koncem 70. let načas trvale přesídlila do Španělska a své písně pořizovala souběžně v italské i španělské verzi. Jako zpěvačka pak triumfovala také v Chile nebo Argentině, kde dokonce natočila muzikál BARBARA (Bárbara, 1980), v němž hrála víceméně autobiografickou titulní roli. Kromě přibývajících gramofonových desek na svém kontě se Raffaella Carra prosadila i jako moderátorka zábavných a soutěžních pořadů, její nadnárodní popularitu potvrdil zisk titulu Ženské televizní osobnosti roku (1984) v anketě vyhlašované Evropskou asociací televizních časopisů. Jako zpěvačka má na svém kontě přes dvacet LP a CD, ještě početnější je sbírka hitových kompilací v různých jazycích, zatím naposledy to bylo italské 3CD Mé úspěchy (I miei successi, 2011). V roce 2001 uváděla písňový festival v San Remu, dodnes často vystupuje v různých, často vlastních televizních pořadech. Velkým úspěchem byl remix jejího hitu A far l’amore comincia tu, který v roce 2011 nazpívala s o generaci mladším francouzským dýdžejem Bobem Sinclairem. Dodejme také, že jestliže tanec byl vždy silnou složkou Raffaelliných vystoupení, i dnes na prahu sedmdesátky udivuje svou fyzickou vitalitou. Její taneční kreace z televizního klipu k písni Tuca Tuca převzala do svého světového turné v roce 2012 i slavná Madonna. Raffaella Carra nebyla nikdy vdaná, známý je ale její přes dvacet let trvající poměr s choreografem Sergiem Japinem (*1954).