Annie Ducaux

Francouzská herečka Annie Ducaux se nejprve prosadila ve filmu a již jako hvězda pak vstoupila i na jeviště nejslavnějšího francouzského divadla, Comédie Française. Narodila se jako Annie Marie Catherine Ducaux v Besançonu na východě Francie. O jejích počátcích v uměleckém světě toho moc nevíme, ale počátkem třicátých let již hrála na scénách bulvárních divadel v Paříži. Nedlouho nato debutovala také ve filmu, první velkou roli ztvárnila v kriminálce VÝSTŘEL ZA ÚSVITU (Coup de feu a l'aube, 1932). Následovaly další velké role, například v Pagnolově společenském dramatu ZEŤ PANA POIRIERA (Le gendre du monsieur Poirier, 1933) nebo v historickém filmu z konce napoleonských válek AGÓNIE ORLŮ (L'agonie des aigles, 1933). Svým zjevem chladné blonďaté krásky s přezíravým pohledem očí byla Annie Ducaux předurčena k postavám převážně dramatického vyznění, v její filmografii tedy nenajdeme prakticky žádný titul komediálního žánru. Velké role jí ale nabízeli režiséři v historických filmech i dramatech ze současnosti. Hlavní ženský part Theresy von Brunswik hrála ve filmu BEETHOVENOVA VELKÁ LÁSKA (Un grand amour de Beethoven, 1936) slavného režiséra Abela Gance, další velké příležitosti pak dostala v současných dramatech s různým pohledem na ženy v osudové životní situaci VĚZENÍ BEZ MŘÍŽÍ (Prison sans barreaux, 1938) nebo SPOR (Conflit, 1938). Z následující hereččiny filmografie zasluhuje zmínku adaptace osvědčené literární předlohy BOŽÍ ZNAMENÍ (L'empreinte du Dieu, 1940) nebo další historický film PONTCARRAL, PLUKOVNÍK CÍSAŘSTVÍ (Pontcarral, colonel d'empire, 1942; v obou těchto filmech byl jejím partnerem Pierre Blanchar). Souběžně s filmem rozvíjela Annie Ducaux i svoji dráhu divadelní herečky, v průběhu 30. a 40. letech vystřídala působení na scénách Théâtre de la Porte Saint-Martin, Théâtre de l'Oeuvre, za války zaujala v Cocteauově zpracování Racinovy klasické hry Andromache v Théâtre Edouard VII. Důležitým mezníkem v její kariéře byl rok 1946, kdy byla angažována do Comédie Française a s tímto divadlem pak zůstala spjatá více než třicet let. Za tu dobu na tomto jevišti odehrála desítky postav, díky zaměření této přední francouzské scény především v klasice, příležitosti ale dostala i v moderním repertoáru. Její doménou byly hry slavných francouzských autorů jako Moliere, Corneille nebo Racine, osvědčila se ale i v populárních fraškách od G. Feydeaua. Na osobní žádost dramatika Jeana Giraudouxe přijala roli v jeho hře Bláznivá ze Chaillot, kterou později hrála i v televizi. Divadlo se po válce stalo prioritou Annie Ducaux, což se také výrazně projevilo na značném omezení práce pro film. Po roce 1945 hrála již jen v devíti filmech, znovu s Pierrem Blancharem se objevila v historickém filmu VLAST (Patrie, 1946), později pak vytvořila manželský pár s Jeanem Gabinem ve filmu BURZIÁNI (Les grandes familles, 1958). I u nás jsme ji mohli vidět v roli Diane de Poitiers v historické romanci KNĚŽNA DE CLEVES (La princesse de Cleves, 1961). Spolu s filmem VÝHODNÁ KOUPĚ (La belle Américaine, 1961) to bylo její poslední angažmá ve filmu. Hrála sice ještě v televizi, ale ani tam nijak často, naposledy ztvárnila hlavní roli v televizní adaptaci divadelní hry BLÁZNIVÁ ZE CHAILLOT (La folle de Chaillot, 1980), objevila se také v televizním seriálu o komisaři Maigretovi. V roce 1981 opustila Annie Ducaux řady hereckého souboru Comédie Française, o rok později zde získala čestné členství, nadále žila v soukromí a od té doby nehrála již ani ve filmu a televizi. I když hrála jen ve třiceti filmech, patří k velkým hvězdám francouzské kinematografie 20. století. Zemřela na svém venkovském sídle v Champeaux nedaleko Paříže 31. prosince 1996 ve věku 88 let. Annie Ducaux byla provdaná, jejím manželem byl od roku 1939 Ernest Rupp, švýcarský producent, který působil převážně ve Francii. V oblasti produkce se pohybuje také jejich syn Gérard Ducaux-Rupp.