Zápisky mladého doktora

Velmi neobvykle uchopený příběh, tak trochu cestování v čase. Doktor se ve vzpomínkách vrací do svých lékařských začátků a mluví sám se sebou. Sarkastický a syrový humor, beznaděj, zoufalství a to vše bez příkras, v té nejobnaženější podobě. Daniel Radcliffe hrát umí. O tom už není pochyb. A jeho baletní vložka je půvabná. Je takové zvláštní, když Angličani hrají Rusy. A říkají "Leopold Leopoldovič". Hudební doprovody mě bavily. "Kalinku"jsme pěli na základce v hodinách hudební výuky, stejně jako "Skal a stepí..."

Britové svým pojetím velmi příjemně překvapili. Myslím, že i zde platí pravidlo "nejdříve přečti knihu, potom si pusť film". Zaprvé se v seriálu lépe zorientujete a zadruhé si o to více užijete ironii a řádnou porci hyperbolizace ruské kultury a prostředí vůbec. Co film jenom naťukne, kniha dovysvětlí. Tvůrci se evidetně inspirovali povídkou Morfium a musím uznat, že i když k ní přistoupili jinak (morfinistu udělali z Bomgarda), jako jednotící prvek v podobě staršího doktora funguje dokonale. Vřele doporučiji zhlédnout i těm, kteří k ruskému prostředí žádný vztah nemají.