Anne

Nejprve jsem shlédl seriál Moja malá přincezná a teprve pak jsem se skrze hlavní dětskou představitelku obou seriálů Beren Gökyıldız pustil i do tohoto tureckého dramatu. Musím přiznat, že se mi na Matky a dcéry nekoukalo zrovna nejlépe. Nemluvím teď o kvalitách seriálu, nýbrž o tíživé atmosféře, která onen seriál po celou dobu provází. Z toho, jakými hrůzami týrání si od toho zmetka Cengize, ale i vlastní matky Şule musela malá Melek projít mi bylo neskutečně teskno a stále jsem doufal ve šťastný konec, který ne a ne přijít. Bodejť by přišel, když ten houf ženských Güneşových byl totálně neschopný k nějakému radikálnějšímu činu. Ani ten reportér s policajtem nebyli schopni si Cengize někde za rohem a beze svědků podat, naopak stále všichni jen skákali, jak Cengiz a Şule pískají, věčně do nich jen pro nic za nic cpali prachy a ke konci dokonce i nemovitosti. Snad jen biologická matka Zeynep díky tomu, že půlku života strávila v kriminále oproti ostatním ke konci jen zbytečně netlachala, ale konala. Seriál je to vskutku těžkopádný, své kvality a to jak chytit za srdce v sobě má, nicméně kvůli iracionálnímu jednání většiny postav víc jak průměrné hodnocení a 50% udělit nemohu.