Synové a dcery Jakuba Skláře

Tohle byl opravdu hodně ambiciózní projekt rodinné ságy zahrnující více než půl století a velká výzva pro Luďka Munzara, aby jako padesátník zahrál titulní roli od mladého jinocha až po cca osmdesátiletého starce. Všechno se to dost dobře povedlo o což se rovným dílem zasadil precizní prací režisér Jaroslav Dudek, dokonale propracovaný scénář Jaroslava Dietla a svými výkony několik generací našich předních herců. Navíc je cítit, že éra normalizace je už pryč, netlačí se tolik na pilu a v ději jsou věci, které byly ještě krátce předtím naprosto nemyslitelné. Za mne určitě spokojenost!!

Příběh několika generací někdy od konce 19. století po válku; tehdy asi 50-letý L. Munzar hraje od mladíka po starce; své kvality to bezesporu má, jen to není můj šálek...

Ve sklárně, kde si seriál natáčel, jsem se byl před lety podívat. Prohlídka výroby a následné posezení v patře v prosklené restauraci, kde můžete sledovat provoz a výrobu, byl perfektní. Já jako zkušený pivař jsem ocenil i jejich nabídku. Dodnes mám doma koupené skleničky a vázy z jejich výmětové prodejny. Tehdy to bylo za babku. Jinak mě seriál nijak neuchvátil, ale oceňuji umění Jaroslava Dietla obsáhnout dění a události desítky let na příběhu jedné rodiny. Velkou zásluhu samozřejmě mají i špičkoví herci doby pře třiceti lety.

Viděl jsem to před mnoha lety jako dítě sotva odrostlé, snažím se to pečlivě sledovat i dnes, abych si poopravil svůj tehdejší názor. Já vidím především pečlivě realizovaný příběh přesahující několik desetiletí. Zajímavé i diskutabilní pohledy do velké historie, která se promítá do malých osudů obyčejných lidí. Vidím i výborné herecké výkony. Tady ale stejně jako u jiných Dietlových seriálů platí, že čím kladnější postava, tím méně nás baví (vzpomeňme třeba na nadpozemsky nedotknutelného primáře Sovu). Takže i tady mě moc nebavil prvoplánově kladný Luděk Munzar. Rušil mě i seriálově profláknutý Hanzlík (vzpomeňte, dva roky před Sanitka, dva roky po Cirkus Humberto). O to víc mě bavily rozporuplné charaktery, které bravurně předvedli Kostka nebo Haničinec. A Jiří Krampol; ve srovnání s jeho tehdejšími dryáčnickými výstupy v Semaforu, nedejbože léta únavnou show Nikdo není dokonalý tady podal fakt dost dobrej výkon, kdy do toho dal trochu svého rozšafného humoru, ale postava je to jinak příjemná.. A že je v tom politika? Na to jsou jednoduchý statistiky – od konce války do roku 1948 vstoupilo do Komunistické strany dva a půl miliónu lidí, takže v tomhle nevidím úlitbu režimu, ale prostou realitu.